Povzdech..

Jsem pojištěncem VZP.Stejně jako mé děti, rodiče, sestra, většina mých známých a přátel..zkrátka stejně jako mnoho těch, kteří jsou v podstatě zdraví, lékaře nepotřebují, o politiku zdravotních pojišťoven se nezajímají a tudíž možná ani nevědí, kolik a jaké jsou nabídky na trhu zdravotních pojišťoven.
Chápu je..neboť chápu každého, kdo se snaží nemít pokud možno nic do činění se současnou byrokracií v našem státě.
Jsem lékařka a navíc soukromá...čímž se moje situace výrazně liší od ostatních, kteří nemají o dění v této oblasti veřejného života ani potuchy.
Dnešního rána jsem čekala na zástupce vedení VZP v našem kraji a z dlouhé chvíle jsem listovala časopisem pro pojištěnce, který pravidelně dostáváme i do našich schránek.S radostí jsem četla úvodní článěk ředitele VZP o tom, že peněz na kvalitní péči je dost a srovnatelná nabídka služeb pro pojištěnce VZP ve srovnání s jinými pojišťovnami , je jedním z hlavních cílů politiky VZP. Pocit, že jsem tedy na správném místě, se po hodině jednání změnil v melancholii neúspěchu.Zkusím srozumitelně popsat proč.

Před 2 lety proběhlo výběrové řízení na ordinaci lékaře v mém městě, kterého se zúčastnili 3 lékaři. Jeden se pokoušel o uzavření smlouvy 5 let(říkejme mu A), jeden 3/4 roku a byl na této akci potřetí( to je B) a jeden se účastnil tohoto jednání poprvé, navíc pouze jako garant zdravotnického zařízení, které o smlouvu žádalo( lékař C). Velmi neočekávaně tímto řízením prošli všichni žádající, což byla v té době věc nevídaná a to v pořadí l. lékař C, 2.lékař A a 3. lékař B. Všichni dostali možnost mít s VZP úvazek O,2 a vrhli se do podnikaní.
Po roce zkušeností zažádal lékař C o změnu smlouvy na celý úvazek a zároveň o smlouvu na 5 fyzioterapeutů, ( což je pro znalce prostředí synonymum pro " zlatý důl") a tuto smlouvu neprodleně dostal. Lékař B zažádal o smlouvu na O,5 úvazek měsíc poté a dostalo se mu odpovědi, že kapacita v okrese je již naplněna díky smlouvě lékaře C, což se zdá logické. LékařA po celý tento rok o praxi neusiloval, zvolil cestu manažerského místa , ale nakonec se rozhodl, že přeci štěstí v soukromé sféře zkusí a tudíž i on zažádal o smlouvu na plný úvazek..a ejhle, tato smlouva s ním byla neprodleně uzavřena.
Lékař B z toho byl celý paf, a proto opakovaně bombardoval VZP dotazy o dalším možném navýšení svého úvazku, neboť jeho ordinace byla na týdny dopředu objednaná a přitom jeho služby ( které po přečtení časopisu pro VZP pojištěnce našel na stránce pro nadstandartní služby nabízené v budoucnu ) byly nadstandartní už teď. Námatkou jen.. objednávání on line i zdarma po telefonu, žádné čekání v čekárně, poradna zdarma pro klienty, vycházení informačního bulletinu pro pacienty apod.. nehledě na vzrůstající oblíbenost lékaře ve městě.
A tak dnes seděl lékař B na VZP a dožadoval se vysvětlení, jak to tedy s těmi službami je, jaké jsou jeho vyhlídky v soukromé sféře našeho zdravotnictví a dozvěděl se např. že jeho případ je zcela malicherný..neboť tato "velká firma" nemá obavu z velkého odlivu pojištěnců ze svých řad. Spojení velká firma se samolibě neslo celým jednáním, kdy byla řečena slova jako, že VZP nesleduje kvalitu práce lékařů, ale pouze data, tedy ekonomické ukazatele a dle nich hodnotí, dále že i v případě, že by všichni klienti lékaře B přestoupili k jiné pojišťovně , což by v tuto dobu znamenalo pro VZP cca ztrátu přes 7000000 ročně , je tato částka vzhledem k opět " velikosti firmy" zanedbatelná. Dále představitel vedení krajské pobočky popisoval příběhy jiných lékařů, kteří proto, aby s nimi uzavřela VZP smlouvu udělaly " více", v jednom případě se to týkalo lékaře , který svou praxi vedl zcela zdarma 2 roky , včetně hrazení léčiv a když už "to chtěl vzdát", tak VZP uznala, že si to zaslouží a smlouvu uzavřela, či jiná lékařka, která po pohrůžce ,že během měsíce převede k jiné pojišťovně lOOO klientů a dosáhla čísla 800, byla oceněna jako opravdu nebezpečná a tudíž s ní smlouva uzavřena byla. Dozvěděl se také, že pojišťovna není tržní prostředí a někdo si( bez ohledu jak svou praxi vede) Černého Petra vytáhnout musí.. v tomto případě to bohužel je lékař B. Důvody proč právě tento lékař nebyly vysvětleny, argumenty , proč byli preferování lékaři C a A nebyly objasněny. Takové příhody se zdají být zřejmě v pořádku, ale lékař B byl z takových informací konsternován.
Vyplývala z toho totiž únavná představa, kolik času bude muset investovat do toho, aby své klienty VZP přeregistroval k jiné pojišťovně, aby je informoval o tom, jaké výhody a nevýhody VZP nabízí, představa , že bude muset agitovat pro jiné "menší a snad pružnější firmy" zcela zdarma byla ubíjející, neboť lékař B měl především rád svou práci a chtěl jí věnovat celý čas svého pracovního dne.
Nicméně tato nutnost, podpořená souhlasným pokyvováním zástupce vedení VZP ( z kterého vyplývalo.."stejně na to nebudeš mít čas" ), vyplynula jako jediné možné řešení situace pro lékaře B.
A tak jel lékař B do svého města, spěchal do své ordinace, kde bude do večera ošetřovat pacienty, kteří si ho vybrali, s velmi smíšenými pocity.

Lékař B jsem já, jak jistě není nesnadné pochopit.
Cestou domů z krajského města jsem myslela na to, jestli se mám unavovat popisováním této drobné příhody v kotli každodenních informací, které se nám valí do hlavy, jestli nemám být "nad věcí" jako už tolikrát ve svém životě a uvědomila jsem si, že to " nad věcí" je jen lenost a strach vyjadřovat své názory, bojovat za svá práva a snažit se žít slušně, čestně ale spravedlivě.
I když ( jak řekl vysoký manager VZP) spravedlnost v pojišťovně nehledejte.
A tak se pustím do boje, ve svém městě, na vyšších místech, na Facebooku, na svém blogu, na pojišťovnách.Budu zveřejňovat, informovat, agitovat.
Půjdu se přehlásit k jiné pojišťovně, neboť myslím na to, že většina lidí netuší, že každá pojišťovna vyinkasuje za jednoho svého pojištěnce něco přes 20000 Kč ročně.

A to není zanedbatelné, viďte..

Rekapitulace

Leden1998. Mlha je tak hustá, že nejsou vidět krajnice a člověk si není jistý hranicemi svého světa, jedu poprvé směr Janské Lázně, sevřený pocit v těle a strach z okolní neprůhlednosti se stává později pochopeným strachem z příštích jedenácti let přede mnou. Projíždím Choustníkovým Hradištěm s od té doby již trvalým údivem nad tím názvem, vyjíždím ze zatáčky před Kocbeřemi a vyjedu z mlhy do jasu, který mě ohromil.Slunce.

Janské Lázně mi učarovaly úplně vším..sjíždím silničkou do zákazu vjezdu a vidím tehdy ještě zapomenutý svět, panoptikum nemoci a zdraví, obraz tichých domů, majestátních lesů, toho zvláštně modrého nebe a klidu. Toho prvního dne nepotkám živáčka a netuším ještě, že za tím zdánlivým klidem se skrývá svět plný paradoxů, který se stal mým poznáním a domovem.

Nemám žádná očekávání, jen opravdu dobrý pocit..a snad proto se mé žití tady rozvíjí jako rotující spirála.

Zkusím si život s mou první Láskou..a všechna má (tak dětinská) očekávání se zcuknou do směšného chuchvalce šedivého zklamání, hloupě zakaboněná svou nevědomostí i objevením naší rozdílnosti.Je to jako častý místní vítr a déšť jen zřídkakdy projasněný tím tak teplým a jásavým horským sluncem. Tisíckrát promiň za to zklamání, za ten Podvod. Nevěděla jsem.Nechtěla jsem. A bála jsem se.

Vím, že váhy jsou vyrovnané..a i Ty to víš.

Květen 1999..a na světě je moje Anička.Zachránila jsi mi život a já to vím.Prožívám díky Tobě krásné tři roky se svou přítelkyní Irenou, čas nekonečných návštěv, ženských řečí a smíchu, neuvěřitelný život zcela bez peněz a přitom se "to vždycky nějak udělalo", prožíváme dobu nabitou událostmi, zdánlivě těžkou dobu Tvých kyčlí a operací, dobu Johanky a jejího vstupu na horskou základní školu, dobu plnou jiskřivého sněhu , vichřic a nádherných pohledů z našeho vysokého okna do údolí zbarveného tisíci barvami všech těch nocí a rán, všech těch ročních období ..okořeněnou nakonec tak legračním rozvodem s Tvým tátou a zakončenou touhou po lásce a vztahem , který byl jen smutným pokusem o její naplnění.

Trápila jsem se... až do setkání s moudrým Kopřivou, který mi přinesl poznání toho, že svět je krásné místo, kde nikdo nikomu neubližuje, kde každé slovo, čin i pocit (se všemi jejich důsledky) patří jen každému z nás.

Jánky..setkávám se s těmi "obyčejnými lidmi s neobyčejnými příběhy", každý si píšeme ten svůj.Proč mám jen pocit, že ty příběhy poznané v tomto místě jsou opravdu ..jiné, opravdu neobyčejné. Kéž bych je byla zachytila..ty příběhy o tom, jak se dá žít s tělem, které nesplňuje parametry krásy a představu pohody, jak se dá doopravdy žít každý den a hodinu, bez zbytečných slov.
Jsem vděčná za to, že jsem mohla poznat vás, své pacienty. Dali jste mi mnoho moudrosti a já nelituji té tíhy, smutku a zoufalství, které jsem občas měla možnost zahlédnout ve vystrašených očích, stejně jako nelituji času, kdy jsem mohla sdílet vaše obavy, prožívat vaše úspěchy a usmívat se nad tím černým humorem , který se může stát tím jediným majákem v rozbouřeném moři. Nasmála jsem se hodně. Dali jste mi knihy, úsměvy a uznání. A básničky. Dali jste mi pocit, že jsem vyjímečná a dobrá, že jsem důležitým přínosem pro váš život.Dali jste mi pocit smysluplnosti mé práce. Našlapuji tiše po lázeňských chodbách, jakobych už tu nebyla, nechci se loučit..ty poslední tři dny.Je mi teskno.

Našla jsem tady přátele. Mé kamarádky, mé spolupracovnice.Svět sám pro sebe , respektující zvláštnosti tohoto místa, nezištné pomoci, nekonečného a nevysvětlitelného humoru na úkor druhých, práce v prostředí "vlády dělnické třídy" , ve skanzenu minulosti. Jsou jen dvě možnosti..vztek nebo humor.Většinou volíme tu druhou. Anebo tu třetí. Odejít odsud.

Desítky pěšin v lesích, cestiček, cest, zkratek a tajných míst. Mám je spojené hlavně s dětmi, připomínají mi tu krásu hor, kterou člověk buď cítí nebo ne. Je nepopsatelná. Je to Síla,Ochrana,Poučení. Škola života, kterou jste získaly do svého života jako základ..a já jsem vděčná osudu za to, že vám to umožnil. Budeme si je vždy pamatovat..ty Stromy.Ty ohňostroje s hudbou. Tu naši jednu ulici i stíny stromů. Tu pokořenou Kolonádu.Tu nezaměnitelnou chuť vynikající vody v Prameníku. Naše kino.Black Hill. Cukrárnu s Adamcem.Domov.Lesňák. Střední hřeben. Bolkov s tím nejkrásnějším místem.Magmu. Večernici. Efko.Hoffmanky. Alenku s Táňou a (Honzou)..altánek s bubny. A Lesanku . To útočiště citů a Tvůj začátek, Johanko.Každoroční Cimrmany a lyžování s Luďkem. Duncan a všechny, kteří se rozhodli právě tady se usadit.Janu s Agátou. A náš krátce nový byt s terasami, lesem a jezírkem, kde jsem já domov nenašla..snad kvůli..němu ?

Říjen 2006, do mého života vstupuje opět Láska, ta moje poslední. Přináší sebou tolik změn, že je nelze popsat. Měním se já, můj život nabere nečekané obrátky, chutě návratu z lesů.
Ponořím se do kombinace tvorby vysněného vztahu, užaslého pozorování zcela nové dimenze soužití a prozaicky zemitých ambicí, měním bydlení, pouštím se do světa úřadů, podnikání, jednání, faktur..chci náhle najít ještě jednou seberealizaci, chci změnu.Je to nečekané, ale děje se to.Můj život se stává kolotočem povinností, únavy, bolestí zad a špatné nálady. Jánky už nejsou kouzelným místem ke snění..stávají se soumrakem při cestě domů z ordinace, svítícím oknem ve tmě spících domácností, stávají se místem, které přestávám žít.Nemám na nic čas..a tam někde v pokojíkách v tom krásném bytě jsou i mé dcery se svými světy.Chybí mi. Čím dál víc.

Červenec 2008, slavím své 40 tiny..a cítím svou prázdnotu, roztěkanost a nespokojenost.Už vím, že se blíží změna, ale nechci ji vědět.Vzpomínky jsou mi drahé a nejistota nepoznaného je ještě cítit cizotou.

A tak přišel květen 2009 a stejně jako se mi "stal" příjezd do toho mého Místa, "stal se " mi i odchod z něj.
Myslím, že to, co je pro nás určeno, se děje lehce.

A já teď lehce a zničehonic bydlím v Trutnově u náměstí, zbývají mi poslední dva dny práce, která mi dala velký díl sebe sama a otvírám další kapitolu života, která by se mohla jmenovat.."to jsi ještě nezkusila"

Těším se už na ten jiný život..protože pro mě je opravdu nový. Jedenáct let jsem si třídila myšlenky..a teď některé z nich chci žít.

Držím si palce.

Velikonoce..a jiné svátky

Právě jsem dobarvila vajíčka..letos se mi konečně povedla.

Tak se na ně koukám s myšlenkami, které se mi každoročně vracejí, a které ve mě vyvolávají tak trochu ..já nevím..rozjitření, smutek?..letos ovšem velmi mírně, protože Anička je u táty v Praze, kde je vždycky veselo, což jí dělá dobře.

Je veselo..i já bych chtěla cítit veselo, ale necítím.

Velikonoce se mi zadřely pod kůži..a nejen mě...jako nejbizardnější svátek v roce..možná pro jeho snad nejbližší spojení s křesťastvím.
Jo, mám názor, že by Velikonoce měli slavit (chtějí-li) jen křesťané, a ti kteří věří, že tyto dny mají nějaký duchovní význam a dodržují rituály, které tento význam podporují.
Paskvil, který se v naší zemi vytvořil ..snad za komunistů?..se pro mě stal tou skoro nejhorší vzpomínkou na dětství..ne snad jen pro to často bolestivé a nepochopitelné "vyšlehání" , ale hlavně pro hnusný pocit kolem žaludku po celý ten den. Ten pocit mi zůstal dodnes..a je určitě i důvodem pro tohle psaní.

Protože to není den jako jiný.
Leta jsem Velikonoce nijak zvlášť neslavila, leda na žádost holek nebo když jsem tady měla na návštěvě svou sestru( která má mnoho energie na výrobu a tvorbu různých věcí..tedy i vajec např., neboť manuální tvorba ji prostě odjakživa-na rozdíl ode mě- baví ) anebo když jsem byla u rodičů, kteří tyto všechny zvyklosti po celý život dělají, těší je to a tím je to pro ně přirozené.

Protože v ten den mě každý rok přepadá touha po společenství lidí, kteří jsou jako já, kteří nechtějí slavit žádné svátky bez hlubšího smyslu, ale kteří cítí, že ty dny jsou přeci jen nějak prodchnuté jinou energií..kteří by se chtěli sejít, pobýt spolu, pokecat, potešit se právě svou blízkostí.

U kterých nehrozí, že přeci jen "z legrace" vytáhne pomlázku..a vyhrne mi noční košili.

Nemám žádné společenství lidí.

A tak jsem dnes ráno obarvila ta 4 vejce ve slupkách od cibule.
Kolem žaludku je mi celkem dobře., ale přeci jen se půjdu projít po Trutnově, nebo pojedu někam jinam, pro jistotu.

Aby mnou -jako ostrý nůž- neprojel zvuk drnčícího zvonku.

..odjíždění..

Vyprovázela jsem svou sestru k autobusu do Prahy.
Dívala se na její pletenou čepici levandulové barvy, která se opírala o orosené sklo a srdce mi svírala směsice touhy, něhy a blízkosti..

Tentam byl všechen nevysvětlitelný nesoulad posledních dní.

Odjížděla do dalšího nového začátku..a já tu zůstávám jako ta stará vrba.

Já, ta mladší!

Ráda jsem odjížděla..ta chvíle sevřenýho hrdla při písknutí píšťaly výpravčího , nastartování motoru..a za první zatáčkou se člověk pěkně rozloží, koukne z okna..a začíná nový dobrodružství.

Ta touha mě doteď neopustila.
Narůstá ve mě .

Na jaře už jí musím vyhovět. Chci. Vyhovím!