a co ten sex?

Vím, že když jsem dneska ráno byla venku, chtěla jsem psát o sexu, ale už si to teď tak nějak přesně nepamatuju. Ale přesto se pokusím o pointu, bylo to totiž pro mě důležitý.
Jak už jsem psala, dnešní den je pro mě nějak jiný, vlastně je to jiný už od včerejška od rána, kdy se něco ve vzduchu změnilo a mě se začal navracet takovej ten klid a schopnost dělat to, co potřebuju. Vím, že to cítila i moje máma, bylo to jasný z jejího chování.Pak odjela a přijel Robin.
Všechno bylo nadále celkem v pohodě,ten jakejsi klid trval, ne sice dokonale,ale konečně to tu bylo, je to tak..člověk na takový stavy prostě zapomene, je to jako bolest zubu nebo porod..víte,že to bylo, že to bolelo, ale zapomenete jak.Tady zapomenete na tu úlevu, na ten pocit středu, jakýhosi vyrovnání, klidu a tím i štěstí. Zapomenete jak je to důležitý, jak se dá dobře v životě cítit.Zapomenete na to, jakou vám to dává odvahu to tak mít, jakou vám to dává barevnost, protože v takové chvíli je zajímavá každá chvilička, která se děje. No a tím, jak to udržet ,se myslím na světě zabývá dost lidí, kteří se alespoň někdy takhle fajn cítili..bez jakýchkoliv podpůrných prostředků zdůrazňuju, protože pak vám dojde, že to tady je prostě pořád, že se k tomu můžete dostat,aniž byste cokoliv brali, dělali, chtěli..prostě se to děje, je to dar a já krom vděku necítím cestu, jak to získat trvale. I když to samozřejmě taky děsně chci mít pořád, stejně jako všichni.Je to tak vznešený.
No a vlastně ten sex.
Souvisí to s tím, co píšu.Moc se spolu teď s R. nemilujeme.
Já to cítím tak, že nechceme dělat kompromisy v ničem ,ani v tomto. Že nechceme za cenu nějakých docela příjemných tělesných pocitů prodat možnost opravdu bytostného splynutí.Že nám ten obchod za to nestojí.Že nám za to stojí počkat na chvíle, kdy to bude pro nás oba tak přirozené, žádané a upřímné,že se to stane stejně tak, jako se děje všechno to ostatní v našich životech.
Protože když budu mluvit o sobě..sex je pro mě zatím prostě pouze důkaz. Že jsem chtěná.Že jsem ženská. Že ještě žiju.Že mám moc. Že mám ego.Je to můj vztek,deprese,zklamání a strach.
Je to má touha po fyzickém naplnění. A je to má touha po R.
Jen to nechci prodat, ztratit.Možná je to celé blbost a sex je prostě příjemný spojení dvou pohlaví za účelem oplodnění, jak říká můj R.:o)...jenže já to tak nemám, alespoň zatím. Možná je to vážně něco jako jídlo a WC. Prostě potřeba. Kterou si já zveličuju do kosmických rozměrů.
No, jenže já to tak necítím. Zatím je spojení s R. v kosmické poloze a třeba se jednou dostane na tu zcela normální pozemskou, kdy si budu uspokojovat své choutky tak, jak budou přicházet a nebudu kolem toho cítit žádné tenze. Teď to ale tak nemám. Takže to chci respektovat..protože vím, že je to pro mě stejně důležité jako to dnešní ráno.A že to vzteklé chtění, které mě teď několik týdnů provázelo..a které se možná každou chvíli vrátí :o), je ta druhá rovina, ta druhá výzva a já bych radši dala možnost té první zkušenosti.Té ,které je tak setsakramentsky málo:o), ale když se ukáže, zboří to všechny pochybnosti o tom, jak bych chtěla žít. Je to jasný jako facka.
A sex, který je snad i jakýmsi mým tématem v tomto životě ,je jednou z těch rovin, které se skvěle nabízejí k tomu úžasnému středu.
Neprodávat své srdce, zkrátka.

No a cejtím, že už to trochu všechno nabývá těch druhých rozměrů:o)),ale stálo to za to.

jaké by to bylo?

Napadlo mě..třeba už Robina neuvidím. Nevrátí se, nebo jen pro své věci, umře, způsobí si smrt..nebo se jen prostě už nevrátí srdcem ke mě.Přemýšlím jaké by to bylo, i když vím, že jakékoliv věty s kdyby a by jsou ztrátou času. Ale mám chuť na tu ztrátu času, stejně nic lepšího není na pořadu dne.
Napadá mě..bylo by to šílené. A proč? Protože jsem to nestihla. Bylo by to asi stejné jakoby mi zemřel rodič a já mu nestihla ne říct, ale ukázat, že jsem ho měla ráda.
Čas se žene jako zrychlený film, a já ještě stále nevím kam s očima , když se na mě R. dívá.
Cítím v sobě tolik lásky k němu..slova to jen kazí, v činech mi brání ta má tělesná paralýza.Za ten rok bylo několik chvil, kdy jsem cítila, že spolu mluvíme, že já k němu mluvím doopravdy, že jsem to vážně já.V těch chvílích jsem byla tak šťastná a myslím, že i R. Byla chvíle v milování, kdy jsem prožila extasi zapomnění na své tělo a bylo to nejkrásnější, co jsem ve svém životě s mužem prožila.To jsou jen střípky toho, co bych chtěla Robinovi dát.Třeba jsou tyto střípky to, co jsme si mohli dát, jako ten vhled do štěstí.
Ale kdyby Robin nebyl, už bych nestihla tu nádobu naplnit.
Co s tím, když já vím, vážně vím,že když budeme trpěliví, můžeme tím vším projít.
A také vím ,že proces,který se v tomto bytě děje , nelze urychlit.
Robin nemá potřebu se mnou v tomto období komunikovat a mě to chvíli trápilo. Objevily se otázky o tom, že láska, ve které se člověk cítí dobře ,jen je-li v pohodě ,asi není ta pravá.
Ale už jsem to hodila za hlavu, jsou to nesmysly.
Pro mě je základem stále ta jediná věc. Bude-li Robin sám sebou..VŽDY A ZA VŠECH OKOLNOSTÍ, budu já moci růst vedle něj a učit se právě toto, jelikož on je jediný člověk pro mě, který to tak má. Nevím, zda k tomu potřebuje odvahu. Každopádně on je mi v tomto učitelem a dokonce i praktickým :o) a já jsem vděčná vděčná vděčná,že to můžu pozorovat, zkoušet, že mě právě tahle rovina ovlivňuje ,protože právě toto je to, po čem moje srdce touží. Být sebou, nálezt sebe, objevit své srdce, spojit se s ním..vím, že tam někde je, ale je opravdu zatím osamělé. A velmi statečné v tom vyčkávání.
No a kdyby mi Robin umřel v jakémkoliv slova smyslu..přišla bych o tento dar.
Takže si sobecky a egoisticky a strašně moc přeju, aby byl se mnou co nejdéle, abych měla dost času, a abych mu mohla nakonec dát tu všechnu mou lásku, která mu právem patří.