Mlha přede mnou mlha za mnou

Holky jsou pryč a R. je ve svém světě.
Koukám z okna , pozoruju sousedy jak uklízejí kůlnu, taky pinožení v protějším baráku, kde budou zítra otvírat nějaký obchůdek .. koukám na tu rodinku jak tam každý den přijíždějí, stloukají, budují, plánují...pěkně pohromadě a hlavou mi proplouvají stále ty samé myšlenky..
..je fajn vidět, jak je to baví, jak tomu věří, jak se snaží..

Čtu si blogy a jako vždycky se na chvilku ponořím do těch mě milých světů, jako vždy ve mě ty světy vyvolají nějaké myšlenky, které ale do komentářů už skoro nepředávám..zdá se mi to zbytečný.
A neuspokojuje mě to.

Myslím na to, že jsem dneska mohla jet za C.,poznat nový lidi..a cítím, že by snad mohli bejt fajn..na chvíli se ponořit do hry na jiný svět, sednout ke krbu, popíjet Chablis a nechat všechno být.
To umím nejlíp ze všeho.
Skoro jsem už jela.Jen kdybych mohla nemluvit.Ale tím jsem si nebyla jistá.

Můj svět se velkou rychlostí zužuje. Někdy přemýšlím nad tím, jestli opravdu nemám nějakou neznámou fázi deprese.

Nemohu, ale opravdu nemohu najít smysl..skoro v ničem.
Ale pozoruju. Pozoruju jak jiní žijí, hltám jejich chutě.
Padá na mě z těchto chutí smutek, jsou pro mě vesměs nestravitelné.
Někdy pociťuju závist. Nad tím, že ostatní něco baví, zajímá, že mají ještě nápady, které realizují, které je někam vedou.

Svůj čas jsem v podstatě vyplnila kombinací práce a lenošení.
Snažím se kamsi dohrabat,jen proto, abych měla budoucnost..a budoucnost to jsou pro mě cesty.
Cesty je jediné, co mě ještě láká..myslím sice, že nemůžu reálně objevit nic nového, ale chtěla bych, aby moje smysly dostaly nové impulsy.
To chci ještě zažívat..jiné vůně, obrazy, zvuky a doteky.
Neboť své okolí jsem milionkrát očichala ze všech stran.

Začala sezona, je tu spousta sněhu a v hospodách se zase svítí.

Ještě pořád myslím na to, že je škoda toho Damírova..třeba je to vážně naposled..