Bez nadpisu

Mám chuť se trochu přiopít....poslední týdny mám v hlavě pořád jen samé plány a taky povinnosti a nějaké ty mety ,ale především sny a také snění a potom spaní..taky jste pořád tak ospalí?

Mám ráda noc. Jenže jí už téměř nežiju. Protože se mi chce moc spát, zhruba tak okolo 21,30 to začíná..klížení očí a padání hlavy,zívání a naprosté výpadky schopnosti komunikovat..a to dokonce i na počítači !!
A tak padám do peřin,posledním pohledem spočinu na okně , kde je má láhev s mořskou vodou z Rabu..ale to už je vskutku ten úplně poslední pohled, protože hned potom se probouzím v náruči mého už téměř muže, protože on přichází ráno domů a já jsem přeci ještě ani nezačala snít..
..a tak mi utíkají noci naplněné sténajícími vichry, dunícími lesy , ostrými obrysy mraků , které letí měsícem ozářenou temnou už skorozimní oblohou..

A přitom mám podzim možná skoro nejradši.

A tak mám chuť na to víno, které jsem si přivezla z víkendového kursu v Hodoníně.Poprvé jsem ze vzdělávacího víkendu přijela s výslužkou..po noci provoněné ochutnávkou vín, kdy jsem se prostě musela obtěžkat několika lahvemi vína a také několika sklenicemi paštik a dršťkové a taky tlačenky..(firma Hlávka a Hlávka..téměř bez chemie ).
Dala jsem si to víno.
Také trochu na kuráž..neboť toužím po tom spojit své dva světy dohromady, spojit svou lásku k životu a k lidem, ke tomu všemu co se neustále děje, ke všem těm zvláštnostem a změnám a úchylkám , lásku k tomu, jak jsme každý jiný a přesto tak nějak zvláštně stejní....s každodenní prací , razítky a obálkami, s účty a nákupy a unavenýma očima v supermarketech.
Protože i razítko je jenom jinakost, i práce je jen nějaký ten čas, a lidi..jsou všude stejně zajímaví.

Ale někteří mě berou více za srdce.

A to dokonce tak, že začínám věřit..v nadčasovou blízkost, v životy před a po..protože, znáte to přeci, s některými těmi lidmi se zkrátka znáte TEĎ HNED. Při prvním pohledu do očí.
Nebo při prvním pohledu na jimi napsaná písmena, slova..

Začínají se mi klížit oči..

Takže dobrousladkoukrásnoutemnouradostnou noc

Trochu myšlenkového guláše..

Tak nějak brouzdám večerním časem po bytě, po internetu , brouzdám svými věcmi , nádobím a prádlem, zvažuju zda se osprchuju teď nebo až POTOM...a to všechno s jasnou myšlénkou , že

BYCH MĚLA zasednout ke svému milovanému pracovnímu stolu a konečně otevřít tu tlustou obálku , kterou už skoro týden nosím v tašce a začít se ZODPOVĚDNĚ a KOREKTNĚ zabývat svou budoucností.

Tlustá obálka obsahuje radostnou přeradostnou zprávu, že se mnou jedna pojišťovna (teda ta největší né, samozřejmě) uzavřela smlouvu.
A já nekřepčím, netancuji,já jsem jen tiše a příjemně ráda, uklidňuje mě to , cítím tu řeku života, která teď poslala malý proud směrem ke břehu, kde právě stojím ..
..a já můžu nastoupit do té loďky, co se u břehu tak trochu potácí , můžu nasednout a pustit se po proudu.

Tlustá obálka pro mě znamená, že se BYCH SE MĚLA začít orientovat ve světě podnikání.

Jenže já pořád na tu obálku zapomínám, protože se mi víc CHCE BROUZDAT .

Poslední měsíce mám čím dál větší problémy dělat věci jen proto, že to vyplynulo , že BYCH MĚLA.Začíná to maličkostmi.
Všimla jsem si toho u mailů..nejsem schopná odpovídat jen proto, že mi někdo napsal.Třeba i něco důležitého, ne-li zásadního. Přijde mi zpráva, mail..tak to prostě přečtu a když mě to zrovna nějak nevyburcuje (což je vyjímečné) ,tak zkrátka neudělám NIC. Nemůžu.
Neuvěřitelně příjemné. Zjišťuju totiž , že to jak reaguji na okolní svět , nijak zvlášť neovlivňuje to, co se pak s mým světem skutečně děje..

Výsledkem je moje pomalu se rozvíjející odtažitost a čím dál větší zakuklenost v mém nejbližším okolí, které mě stále víc baví, fascinuje, těší..je to můj svět, který mi připadá jako to nejzajímavější na světě.
Děti , R. a Ben.
V tom našem malém divadle, v tom panoptiku našich osobností totiž nacházím všechny divy světa, všechny scénáře,vše co potřebuju k mému sunutí se vpřed.
Zevní svět mi připadá jako něco, co tady musí být jen proto , aby se ten náš "spolek" nerozpadl.

Jenže to PODNIKÁNÍ..do toho všeho nějak.. nesedí.

Právě s různými obálkami souvisí ten stav, kdy MUSÍM dělat to a ono,bez souvislosti s mými chutěmi, náladami či pocity ..je nutno volat, mailovat, psát, doprošovat se , schůzkovat,cestovat a zejména NESTÍHAT.
Jenže..za těmi všemi slovy se kývá jedno veliké a veselé..NEZÁVISLOST !.. (pardón,samozřejmě , že relativní), ale přeci jen, v mé současné realitě to tak vidím.

A zajímavé je..že konkrétně s tímto MUSÍM jsou spojeny výhradně POZITIVNÍ pocity.

S MUSÍM týkajícím se mytí podlahy jsou spojeny výhradně negativní pocity.

V tomto případě je volba jasná.

Podnikání vpřed!!