pondělí 13. dubna 2009

Velikonoce..a jiné svátky


Právě jsem dobarvila vajíčka..letos se mi konečně povedla.


Tak se na ně koukám s myšlenkami, které se mi každoročně vracejí, a které ve mě vyvolávají tak trochu ..já nevím..rozjitření, smutek?..letos ovšem velmi mírně, protože Anička je u táty v Praze, kde je vždycky veselo, což jí dělá dobře.

Je veselo..i já bych chtěla cítit veselo, ale necítím.

Velikonoce se mi zadřely pod kůži..a nejen mě...jako nejbizardnější svátek v roce..možná pro jeho snad nejbližší spojení s křesťastvím.
Jo, mám názor, že by Velikonoce měli slavit (chtějí-li) jen křesťané, a ti kteří věří, že tyto dny mají nějaký duchovní význam a dodržují rituály, které tento význam podporují.
Paskvil, který se v naší zemi vytvořil ..snad za komunistů?..se pro mě stal tou skoro nejhorší vzpomínkou na dětství..ne snad jen pro to často bolestivé a nepochopitelné "vyšlehání" , ale hlavně pro hnusný pocit kolem žaludku po celý ten den. Ten pocit mi zůstal dodnes..a je určitě i důvodem pro tohle psaní.

Protože to není den jako jiný.
Leta jsem Velikonoce nijak zvlášť neslavila, leda na žádost holek nebo když jsem tady měla na návštěvě svou sestru( která má mnoho energie na výrobu a tvorbu různých věcí..tedy i vajec např., neboť manuální tvorba ji prostě odjakživa-na rozdíl ode mě- baví ) anebo když jsem byla u rodičů, kteří tyto všechny zvyklosti po celý život dělají, těší je to a tím je to pro ně přirozené.

Protože v ten den mě každý rok přepadá touha po společenství lidí, kteří jsou jako já, kteří nechtějí slavit žádné svátky bez hlubšího smyslu, ale kteří cítí, že ty dny jsou přeci jen nějak prodchnuté jinou energií..kteří by se chtěli sejít, pobýt spolu, pokecat, potešit se právě svou blízkostí.

U kterých nehrozí, že přeci jen "z legrace" vytáhne pomlázku..a vyhrne mi noční košili.

Nemám žádné společenství lidí.

A tak jsem dnes ráno obarvila ta 4 vejce ve slupkách od cibule.
Kolem žaludku je mi celkem dobře., ale přeci jen se půjdu projít po Trutnově, nebo pojedu někam jinam, pro jistotu.

Aby mnou -jako ostrý nůž- neprojel zvuk drnčícího zvonku.