Posbírat střípky a ..začít znovu

Třetí adventní neděle roku 2018. Pro mě den bilancování, pláče, zoufalství, strachu. Den otázek.  Zatím bez úlevy a naděje, ale ta, doufám, přijde. Vždycky je to tak.  Vždycky to tak bylo.

Odešel nejbližší mě člověk, možná navždy. Možná se vrátí.
Zkoumám své pocity a snažím se najít důvody, které by přinesly radost či úlevu.

Rozum nabízí celou škálu jasných myšlenek, které by mohly osvobozovat a dát mi křídla.
Nový život, nový začátek, nová šance.
Osvobození se od možnosti zmítat se v kleci duševního pomýlení partnera, vedoucího ke sebezničení svému a těch poblíž. Možná i mě.

Jak nelogické je mít strach přijít o svět trýzněné duše a snad i choré mysli, choré v pravidlech tohoto světa.
Jak logické je plakat nad ztrátou lásky, přijetí, blízkosti a šance vymanit se ze svých vlastních slepých uliček.

Jsem v očekávání věcí příštích.
A nevím nic.