Probudila se a zkoumala pocity ve svém těle. Už nějakou dobu ji zneklidňovala zatuhlost, v níž se denně probouzela.
Jejich podkrovní pokojík jí asocioval staré dobré časy, kdy se nábytek vyráběl z poctivého dřeva, stěny byly z cihel a celková atmosfera pokoje uklidňovala. Zezdola se ozvala hlučná salva mužského smíchu. Vzpomněla si na recenze, které četla než objednala toto ubytování, kdy se z mnoha pochvalných slov o klidu a harmonii toho místa vymezoval velmi kriticky host, popisující podrobně neurvalé chování golfistů, kteří ho brzy ráno svým hlučným a bujarým chováním vzbudili. Nemohl pochopit takové hulvátství a neomalenost. Další hlučný hovor a několik minut trvající mohutný smích ji utvrdil, že se situace opakuje. Byla zvědavá. Na ně, na golfisty.
Slovo golf měla po celý život spojený s jakousi VIP zonou, S lidmi, kteří jsou bohatí, cítí se o něco výše v hierarchii lidských úrovní než ostatní, cítí se zkrátka výjimečně. To je potvrzeno chováním okolí, kdy v životě takových lidí platí jakási nepsaná privilegia, jako je například parkování poblíž vchodu do divadel, lepší místo v restauraci či dřívější termín u lékaře.
Oblékla se a pomalu sešla dolů po krásném dřevěném schodišti. V hale u recepce seděli u dlouhého stolu sportovně odění muži, kteří popíjeli pivo, kávu a velmi hlasitě spolu komunikovali. Chyběla jen vůně doutníků, ale v penzionu byl zákaz kouření. Každou chvíli se ozval burácivý smích celého stolu.
Celý ten obraz jí připomínal setkání mužů, kteří se sešli k pravidelné oslavě svého úspěšného života a měli potřebu tento silný pocit vyvrhnout do malého spícího penzionu a probudit všechny ty, kteří ještě spí, protože správný úspěšný muž je brzy ráno dávno na nohou a pracuje na svém postupu vpřed. To chování plné hluku a bez zábran ji, která byla vychována k až nepřiměřené ohleduplnosti, fascinovalo. Tiše prošla okolo veselého stolu a namířila si to k prostranství za penzionem, kde se do dálky táhla nádherně upravená golfová pole. Sundala si sandály a s toužebným očekáváním zanořila chodidla do hebkého koberce kvalitní trávy. Tady se sucho, čím dál více ohrožující celou krajinu, zatím neprojevilo.
Golf si spojovala právě s tou harmonickou krásou prostoru, kvalitou věcí i požitků a určitým snobstvím, které ovšem od nepaměti k bohatství patří. Představovala si jakousi automatickou úroveň těchto VIP lidí, úroveň, ve které se počítá s lidskostí, soucitem a mecenášstvím.
A v tu chvíli pochopila, že její představy o světě, který se kolem ní právě otřel, a se kterým se kdysi krátce setkala jako přítelkyně vysoce postaveného muže, jsou pouze otiskem románů z mládí, knih, které v ní budovaly potřebu existence vyššího principu. Společnost, se kterou se právě setkala, takovým principem pravděpodobně pohrdala.
Ale věděla, že jsou i jiní golfisté, takoví, kterým je povýšené chování a nadutost lidí, kteří přišli k majetku dříve než k dobrému vychování, vzdálené.
S těmi by si ráda dala šálek kávy. Inspirovali by ji.
