Vlastně pro C.

Pořád musím myslet na ten telefon.

Mám přítele.Někdy jsem mu říkala C., jako Carlos, jako jeho určitá představa , vzniklá z hudby C.Santany..
Vždycky to byl můj blízký člověk. Jeden ze tří blízkých .
Myslela jsem často na to, že je fajn mít v životě někoho o kom víte, že ať se s ním setkáte kdykoliv a za jakýchkoliv okolností..bude prostě vždycky "ten váš člověk".

Myslela jsem ,že i když jsme zažili SKORO všechno, ať ve skutečnosti nebo třeba jen v představách, v našem snění i v prožívaných snech..bylo to jakobychom zažili VŠECHNO, právě pro tu vzájemnost, pro to porozumění.

Dneska telefon po neobvykle dlouhém bezkontaktním období.

Lehká změna jeho formy, stylu, humoru...ale stylů jsme oba zažili dost na to , aby to někoho udivilo, vždy to spíše pobavilo. Ten nadhled bavil nejvíc.

Ale dneska mi nadhled chyběl.

Dneska mi můj přítel, který si přečetl můj blog dal najevo své opovržení , své odsouzení toho, jak hluboko jsem klesla, na jakou (jakou tedy ? ) úroveň jsem se to dostala.
A myslel to vážně.

Ano, myslím na to.
Na existující možnost neporozumění.

Myslím, že lidé mají mnoho vrstev, v průběhu života se mění, vyvíjejí.

Ale nitro člověka je jen jedno.Jakási startovací i přistávací plošina.

A jedna z těch vrstev, která se velmi blíží mému nitru, ta kterou tady občas bez hlubšího sebepochopení rozprostírám, ho znechutila. Svou nezajímavostí, a já tuším, že i nedostatečností určitého skandalismu, který v mém životě v jednom období zastával významné místo..


Je mi to vlastně trochu líto,C..., ale docela Tě chápu..když se tak podívám na to, jak, co a proč jsem žila.

Já jen..mám ty své nadčasové představy. O Přátelství, o Lásce,o Radosti, o všem s velkým písmenem.

Ale ten pocit z našich dnešních slov byl výslovně s písmenem malým.

Chtěla bych cítit radost,

pravou, nefalšovanou,tryskající, zvířecí ,všeobjímající radost.

Virtuálním světem se dnes táhne nit témat o frustracích z dětství.

A já , když jsem dnes usedla s dětmi k večeři, a poslouchala jejich překotné překřikování, výtrysky jejich barevných prožitků..pocítila jsem velkou touhu se také dneškem pochlubit.
Ale nemohla jsem najít slova, zvuk mého hlasu, který by mi pomohl, ten odpovídající "tón"...necítila jsem v duši víc než unavený povzdech..

..no, tak mám smlouvu s dalšíma dvouma pojišťovnama..

Hm, to je dobrý , viď mami..Anička (8 let)
..no a co to vlastně znamená..Johanka (15 let)

No,to je, vlastně..ále nic. To je jen moje práce, abysme měly peníze...já (39 let)

Cítím tu zvláštní prázdnotu ve mě, je mi jako po maturitě, po státnici z interny, po promoci, po porodu..vidím své jásající přátele, rozzářené úsměvy, objetí a kypící veselí..vidím hospody, kde se tančí na stolech, zpívá a křičí úlevou ..
..a vidím sebe, jak to s lehce rozpačitým úsměvem pozoruji, jak toužím TAKY se tak cítit..a tak zkouším co nejvíc pít,kouřit, taky trochu křičet, ale nejde to a na "oslavách" chodívám spát první.
S myšlenkou: už aby bylo zítra.

Ležím už v posteli a pozoruju mlhavé rozpoložení smrků za okny ložnice..a pak mu ještě zavolám .
..tak ahoj zítra..jo a mám ty dvě další pojišťovny..to je úspěch, že jo..faunsky se ušklíbám do tmy a pro jistotu rychle pokládám telefon. Cítím divný úšklebek na svém obličeji.

A tiché zakvílení..ale JE to přece úspěch..nebo snad NE?

PF 2008

Dostala jsem dnes..dárek, o který se chci podělit.

Asi především proto, že vyjadřuje myšlenku a vlastně tak trochu "řeší" všechna
možná předsevzetí...

CARPE DIEM!!
PF2008
Hudba:Allison Crowe
Režie, střih:robynson