čtvrtek 4. října 2007
Trochu myšlenkového guláše..
Tak nějak brouzdám večerním časem po bytě, po internetu , brouzdám svými věcmi , nádobím a prádlem, zvažuju zda se osprchuju teď nebo až POTOM...a to všechno s jasnou myšlénkou , že
BYCH MĚLA zasednout ke svému milovanému pracovnímu stolu a konečně otevřít tu tlustou obálku , kterou už skoro týden nosím v tašce a začít se ZODPOVĚDNĚ a KOREKTNĚ zabývat svou budoucností.
Tlustá obálka obsahuje radostnou přeradostnou zprávu, že se mnou jedna pojišťovna (teda ta největší né, samozřejmě) uzavřela smlouvu.
A já nekřepčím, netancuji,já jsem jen tiše a příjemně ráda, uklidňuje mě to , cítím tu řeku života, která teď poslala malý proud směrem ke břehu, kde právě stojím ..
..a já můžu nastoupit do té loďky, co se u břehu tak trochu potácí , můžu nasednout a pustit se po proudu.
Tlustá obálka pro mě znamená, že se BYCH SE MĚLA začít orientovat ve světě podnikání.
Jenže já pořád na tu obálku zapomínám, protože se mi víc CHCE BROUZDAT .
Poslední měsíce mám čím dál větší problémy dělat věci jen proto, že to vyplynulo , že BYCH MĚLA.Začíná to maličkostmi.
Všimla jsem si toho u mailů..nejsem schopná odpovídat jen proto, že mi někdo napsal.Třeba i něco důležitého, ne-li zásadního. Přijde mi zpráva, mail..tak to prostě přečtu a když mě to zrovna nějak nevyburcuje (což je vyjímečné) ,tak zkrátka neudělám NIC. Nemůžu.
Neuvěřitelně příjemné. Zjišťuju totiž , že to jak reaguji na okolní svět , nijak zvlášť neovlivňuje to, co se pak s mým světem skutečně děje..
Výsledkem je moje pomalu se rozvíjející odtažitost a čím dál větší zakuklenost v mém nejbližším okolí, které mě stále víc baví, fascinuje, těší..je to můj svět, který mi připadá jako to nejzajímavější na světě.
Děti , R. a Ben.
V tom našem malém divadle, v tom panoptiku našich osobností totiž nacházím všechny divy světa, všechny scénáře,vše co potřebuju k mému sunutí se vpřed.
Zevní svět mi připadá jako něco, co tady musí být jen proto , aby se ten náš "spolek" nerozpadl.
Jenže to PODNIKÁNÍ..do toho všeho nějak.. nesedí.
Právě s různými obálkami souvisí ten stav, kdy MUSÍM dělat to a ono,bez souvislosti s mými chutěmi, náladami či pocity ..je nutno volat, mailovat, psát, doprošovat se , schůzkovat,cestovat a zejména NESTÍHAT.
Jenže..za těmi všemi slovy se kývá jedno veliké a veselé..NEZÁVISLOST !.. (pardón,samozřejmě , že relativní), ale přeci jen, v mé současné realitě to tak vidím.
A zajímavé je..že konkrétně s tímto MUSÍM jsou spojeny výhradně POZITIVNÍ pocity.
S MUSÍM týkajícím se mytí podlahy jsou spojeny výhradně negativní pocity.
V tomto případě je volba jasná.
Podnikání vpřed!!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
15 komentářů:
Chicht... to mi nápadně připomíná mé blahé paměti poslední zaměstnání: protože naši nadřízení zjistili, že telefonní účty jsou příliš vysoké - bodejť by nebyly, když celé hodiny seděli na telefonu a v mezičase žádali nás, své zaměstnance, abychom obtelefonovávali všechny prodejny náhradních dílů na americká auta (ledniček, televizorů, obuvi, satelitních antén...) v republice a zjišťovali, kde mají tu hřídelku (Zanussi, Grundig, Salamandera...) nejlevněji - jako úsporné opatření byl zvolen odposlech hovorů, zablokování všech telefonních linek zaměstnanců, kdy se všechny externí hovory musely uskutečňovat přes ústřednu. V té jediné ústředně o třech linkách jsem seděla já, a nezřídka jsem mívala obsazeno, protože i mně úkolovali obtelefonováváním "všech prodejen v republice" a vyřizováním příchozích hovorů. Takže pak se zkrátka nedovolal nikdo nikam. A pokud se dovolat chtěl, ještě jsem jeho požadavek (včetně jména, čísla, účelu a délky hovoru) musela zaznamenávat do zvláštního sešitu... Státníí úřady jsou všude stejné. ;)
díky za názornou ukázku, že může být ještě hůř..proti tomuhle je naše omezování pracovního prostoru ještě ráj na zemi..jen doufám, že někdo z vedení nečte tenhle blog..aby je to ještě náhodou "neinspirovalo":o)
"V tom našem malém divadle, v tom panoptiku našich osobností totiž nacházím všechny divy světa, všechny scénáře,vše co potřebuju"
Sáro! Vystihla jsi tak dokonale! těmito slovy, jak i já sama v tuto chvíli vnímám svůj život…
Jen nevím, jestli já se nazakukluju příliš.
Gratuluju ke smlouvě se zdravotní pojišťovnou, Sáro! To se hned tak nepovede, jak jsem se doslechla - pořád doktoři dokolečka dokola chodí někam žádat jako pitomci.
To je výborné!
Snížíš si úvazek a částečně budeš pracovat soukromě? No ať to uděláš jakkoliv, ať tě to baví!
Liško.
Je to takový malý polozázrak, náhoda, štěstí..nevím.Prostě jsem jim napsala a oni mě ji dali..tu smlouvu .
Jo..chtěla bych to zkombinovat, vždycky jsem toužila po flexibilní práci, volný pracovní době apod..tak prostě nejlíp funguju..neřízená.
Tady v tý práci je všechno neskutečně rigidní..a člověk z toho časem trochu zmagoří.Alespoˇm člověk jako já.
Klidně bych dělala tři práce..jen když nebudou od do.
Což je mým prozatímním cílem.
Co bude tím dalším mě vážně nenapadá.
Asi bejt konečně spokojená :o)
Když se po revoluci privatizovaly ordinace a laboratoře, tak jsem hned některým lékařům dělala projekty na soukromá zařízení aby dostali povolení. Bylo mi s podivem, jak se toho někteří báli a jiní zase bezhlavě do toho šli. Skoro pravidlem bylo, že ti slušní a znalí se báli, ti druzí to brali útokem. Přesvědčovala jsem je opravdu hodně dlouho, nežli to pochopili, že budou sami sobě pánem, a teď vím, že už by neměnili.
Jestli bude potřebovat radu a pod. tak se ozvi. Doteďka účtuji doktorům výkony pro pojišťovnu a dělám účetnictví, tak se kdyžtak ozvi. Ničeho se neboj. Jediné co je zpočátku nejhorší, naučit si sama sobě poroučet. Ne, nemysli si, není to až tak jednoduché, jak to na prvý pohled vypadá.
Milá Sáro, díky Páje a jejímu odkazu jsem objevila i Váš blog. Takže jsem moc ráda.
K Vašemu povídání jen dodám - zajímavé, čtivé, fajn. A příště už vím, kde si hezky počtu.
Ahojky, Sáro,
gratuluji k prvnímu úspěchu u pojišťoven (je jich jako ... much) a vidím, že u nás to ještě nedospělo do takových dramat jako u vás s internetem. A tak ti můžu hezky z práce pogratulovat (ale mám teď volno!) k budoucí nezávislosti!
A Aničce to sluší. A ty básničky - hovory s ní... Hezký! Trochu jako Zatímco ty spíš.
Drž se a nenech se semlít každodenním bojem s blbostí!
Al da Bianco
Sáro, moc zdravím. Napsalas to hezky - ostatně jako vždycky. Vystihla jsi to s tím zakuklením! - A s pojišťovnou ti to moc přeji a držím palce, ať se ti hezky podniká!
Eliso...radostná slova. Zrovna nedávno jsem přemýšlela o tom, že zkusím přemluvit někoho důvěryhodného, jestli by si nechtěl založit firmu a starat se o komunikaci mezi doktorem a ..prostě tím vším ostatním.Jako je to třeba v Německu.Připadá mi to neskutečně výhodné pro všechny zúčastněné.
Takže vidím ,že už to v Praze funguje..ach ta Praha.
V určitém ohledu je neskutečně přitažlivá, ale v jiném zase je už pro mě snad až příliš..průhledná.
Moc díky Elizo.
Opravdu se vůbec nebojí.
Ale je možné, že budu potřebovat nějakou radu a jsem Ti vážně vděčná za nabídku..třeba by sis tu firmu založila Ty ??!!
Ještě pro Elizu..
jen jsem nerozuměla těm větám o tom poroučení.Jak to myslíš? J
Milá Nuli.
Děkuji. Chtě nechtě..komentáře mě těší. Vždy a jakékoliv.
Al do !!jsem ráda, že jsi napsal, myslím na vás, na vaše klubko radosti ..
Ahoj Hančí. Viděla jsem Tvůj profil na MySpac.
Jsi prostě kouzelná, fakt, úžasná žena. Prosím Tě nepiš mi nico tom, že to tak není..pro mě ano.
Jsi pro mě vážně inspirací.
A kde na to všechno bereš čas?
Také Tě zdravím..ať Ti podzim přinese mnoho inspirace.
http://www.myspace.com/hanci7
Mirko..ta zakuklování..také ho někdy cítím a ve skutečnosti toužím po tom..být teď co nejvíc zakuklená, ale nemám odvahu to doopravdy udělat(neměla bych kde a z čeho žít..je to můj důležitý svět, ten můj domov..)
A navím cítím, že se děje přesně vše co má..věřím, že i já se budu moci zakuklit podle libosti, až přijde můj čas, a že i Ty žiješ přesně tak jak máš, se všemi radostmi i strastmi, nádherně zakuklená.
A raduješ se, že je Ti to umožněno.
To je přeci nádhera !!
Okomentovat