Korfu

Tak jsem zpět. 

Je neděle a nic jiného nezbývá než sednout k počítači a napsat to, co mi poslední dny letí hlavou. Protože celý můj pobyt na Korfu, odkud jsem se včera vrátila, byl prodchnutý tím, co mi nabídl svět Ostrovanky. http://www.ostrovanka.cz/

Svět je krásné místo. Neustále nám nabízí triliony dobrot, barev, vůní, zvuků, šumů, vzdychů, pohledů..a je jen na nás co si z té nabídky vybereme. Nebo, co je nám vybráno..

Když jsem jela na Korfu, měla jsem takové zvláštní jasně formulované přehnané očekávání něčeho výjimečného, které jsem si stále snažila rozumem dát do normality. A celou tu dobu, co jsem projížděla severem ostrova jsem byla v mírném napětí, trvalém pocitu běhu na dlouhou trať, kdy se člověk snaží nakouknout úplně do všech zákoutí, rohů a dveří v místě, kde se nachází a přitom stále hledá.

Asi po týdnu se čas zpomalil..a já začínala žít ty vůně a zvuky, najednou jsem si všimla záblesku v pohledu malíře v zatáčce, u kterého jsem si koupila obrázek úchvatného zálivu Ag.Georgios, pohltily mě vzorně opravené a zářící kostelíčky v horských vesničkách, které dýchaly každodenním životem, kdy bylo vše jasné a jednoduché a ne zcela nutné.

Každý den jsem viděla úsměvy, ochotu. No problem se rozprostřel nad mými dny stejně jako pocit bezpečí a jednoduché vyjímečnosti přítomného okamžiku.

Na terase v Kerkyře, pár metrů od věže Sv.Spyridona,  jsem vnímala život ženy, která je tak těžko uchopitelná, tak nějak v tom lepším vesmíru, kde je vše normální, k přežití a s nadhledem, který Vám může dát křídla.

Nevím, jestli má křídla, ale každopádně se ten dotyk  s její realitou opět, jako už několikrát předtím, zaryl do brázd v mém mozku a já se trochu nadechla.

Zní to moc esotericky? Možná.

Ale já teď sedím u našeho okna, pár metrů od našeho kostela.

A cítím stále tu energii ostrova, kde jsem auto z půjčovny  vracela tím způsobem, že mi mladá dívka v budce na parkovišti řekla, ať dám klíče pod kobereček a nechám auto otevřené. 

Kde jsem při odpoledně večerní procházce Kerkyrou volně dýchala v zemi, o které se píše, že je v krizi. Kde jsem cítila radost ze života, který je darem.

Možná to jsou důvody, pro které se lidé vracejí na místa, jako je Korfu. 

Aby se mohli vynořit nad hladinu a nadechnout, přestože nikdo nechápe, proč právě tady se dýchá tak dobře. 

A možná proto, že si tu takové otázky nikdo neklade, neboť vše nakonec, většinou dobře, dopadne.

A navíc..když jste zdraví a nic nepotřebujete od úřadů, jak říkala Pavla, jste právě v ráji:)