středa 9. května 2007
asi splín nebo co..
Je nutné abych dělala nějaké racionální činnosti.
Je potřebné zadat si vizitky.Žádné se mi nelíbí.Žádné mě nenapadají.
Stejně jako dlaždičky.Připomínají tak maximálně pitevnu.
Tak alespoň jakési body pro výběrové řízení.
Dostala jsem se trochu do uzavřeného kruhu na mým blogu.Nemůžu psát.
Jsem opravdu hrozně mimo. Skoro pořád koukám do blba a nemůžu to změnit.
Nemůžu mluvit ,protože nemám co říct.Všechna témata mi připadají prostě strašně nezajímavá a o ničem.
Všechna konání mi připadají o ničem.
Proto se mi tak špatně koná. Žehlí.Píše.Myslí.
Možná budu už jen takhle koukat do blba.
Umím si to představit, kdybych měla kde bydlet a nemusela chodit do práce.
Klidně bych byla nezaměstnaná..možná by mi podpora stačila na nájem a jídlo.
Velmi vážně o tom uvažuji.Občas.Nezávazně.
Je trochu neuvěřitelné,že mě čeká teď takové mírně řečeno hektické období, ale jakoby to vůbec nemělo nastat.
Vlastně bych chtěla jen tak sedět,ležet, stát a třeba chodit.
Tak to dělám.
Soustředěnost nula.
Pozornost vynucená.
Tělesnost vzdálená.
Jsem trochu zvědavá na výsledky.Vzdáleně.
Zítra výlet do Plzně.Jako na jinou planetu.
Asi napíšu nějaké propouštěčky.Těm neuniknu.Asi.
Tak jo.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
10 komentářů:
Tobě něco vážně je, Sáro. Vyhoření? Únava životem? Děláš něco jiného než opravdu chceš? Nějak se v tom moc nevyznám ... ale to koukání do blba..... ztráta smyslů ..... nelíbí se mi to. Zdá se mi, že jakoby obcházíš propast deprese a pohled dolů tě moc silně přitahuje.
Ráda bych se mýlila.
Co by ti způsobilo opravdovou radost? Víš to?
Anebo se třeba jen hloupě ptám...
Neptáš se hloupě.Ptáš se velmi přesně :o).
Moc nevím.Třeba krize "středního věku", v mém případě především krize pracovní,přestala jsem nějak zvládat poslouchat trvalé lidské stěžování si.Já empatická.
Touha někam odjet, na chvíli.Touha po změně.Na chvíli.
A jakási divná neschopnost(strach?,nesmyslné výčitky svědomí vůči dětem ?) to opravdu udělat.
Ale zároveň docela příjemný pocit, že to všechno co se mi děje, spěje ke zdárnému konci..takže depresí bych to nenazvala.
A navíc..mě to koukání do blba je prostě dost příjemný..jeden čas jsem dokonce myslela, že trvale medituju:o).
jejej, saro,a co se stalo s tvym tak milovanym pritelem a kolik je tvym detem let? muzes odjet? aspon teoreticky? tak to udelej, at pak celej zivot nelitujes toho, zes tenkrat bejvala mohla, ale...
kazdopadne doufam, ze bude brzy lip!!
Sáro,
Tobě tedy opravdu není vůbec, ale vůbec, NIC!!!
Klidně se dál tak smyslně dívej do toho "blba".
Jen si třídíš myšlenky.
Jsi ze všech žen, s jejichž myšlenkami se setkávám, ta nejnáročnější.
To "kontrolkové" přirovnání se mi nelíbí. Protože já nemám ráda nejrůznější přirovnávání vůbec. Ale myslím, že rozumím.
„Ty kontrolky“ se dostaly k Tobě tlakem zvenčí. A ty tlaky zvenčí…to je tedy síla!!!
Je náročné se jich zbavit.
Přesto myslím, že se Ti to začíná dařit…
Pro Páju:
můj přítel je tu a stále cítím tu jeho lásku..což ale nijak nesouvisí s mými složitými duševnímu pochody.Neodvíjím své štěstí od něho..a je pro mě vážně darem, že si můžu prožívat své nesčetné cykly:o))..a on je prostě pořád TADY.
Děti mám 15 a každýmdnem 8.
Ujet bych mohla.
Ale tohle..nevím zda to někdo může pochopit...
Vím ,že můžu..cokoliv.
Ale často se ptám..co je za tím..proč ve skutečnosti chceš vypadnout..a pak se rázem ta potřeba doopravdy utýct změní.
Protože by se nic nestalo.
Já takhle "utíkala" furt, stovky lidí, cizí země, mumraj propletených dní a nocí...labyrint emocí a zážitků.
Je to dobrý na propláchnutí hlavy, to bezpochyby ..a to je taky JEDINÝ důvod, proč to občas i udělám.Že třeba vypadnu.
Ale už prostě nevidím smysl tímhle způsobem hledat odpovědi na ty opravdu hluboký otázky(např. moje nepochopitelná nespokojenost),protože jsem zjistila, že ty ve mě zůstávají.
A začínají se otvírat naopak..v klidu, "koukání do blba"..apod.
Taky věřím, že to rozpoložení k něčemu je. Oceňjuj, že klidně napíšeš svoje myšlenky na to, že bys byla nezaměstnaná. To teda nedoporučuju (já byla dlouho nezaměstnaná), leda jen nakratičko; ale chápu, že to něco znamená, myslet na to.
Určitě z toho něco vykrystalituje.
U mne je zvláštní, že právě tak to chodí - jakoby deprese, nepříjemno a chaos. Potom proměna - nějaká nová myšlenka, nový pohled, postoj, se objeví a je to úleva. Jenže pak to nemohu sdělit!! Protože to nové se zapracuje, integruje do mne a už to nemohu rozlišit a popsat, už je to jen má součást. Už pak nejsem schopná ani si vzpomenout, o co vlastně šlo.
Prapodivné jsou cesty (boží).
Pro Mirku.
Skoro jsem se rozbrečela.
Úlevou, kterou jsi mi poskytla, Mirko.
Jsem šťastná, že jsi mě nejen pochopila, ale navíc to tak dobře napsala, že jsem to nakonec pochopila i já ..
Cítím, že nejsem sama, cítím tu sílu žen.Tu dobrou, pevnou, hlubokou.
Opět jásám..díky blogu.
A Tobě, Mirko.
Liško,
taky děkuju za pochopení.A napsalas to přesně ten chaos, je těžký popisovat to,jak se člověk vyvíjí.¨Je ale fakt, že když se to občas podaří,tak se to tak nějak všechno víc objasní,zaklapne..a v případě splínů..i uleví :o)
Sáro, taky si myslím, že ti nic není - to dívání do blba je docela dobré, když není trvalé - a to u tebe není. Klidně bych to nazývala meditací - proč ne. - S tou nezaměstnaností si to vážně rozmysli - buď ráda, že můžeš pracovat, opravdu. Z mnoha důvodů, které jistě víš. Držím ti palce a moc zdravím.
Milá Hančí.
Dlouho jsem tu nebyla ,až teď čtu Tvoje slova..a jako vždy mě těší,že si tu čteš.Usmívám se, protože zrovna dnes..s odstupem jsem zase jen koukala,cože jsem to prožívala, dnes je to jiné a do blba nemám čas se dívat a i to je fajn.
Takže podopuruji Tvou myšlenku, že je to občas prostě k dobru.Jen se sama divím, jak divně bezradně to v tu chvíli asi člověk vnímá..je to ponaučení a až to zase příště přijde..neboť tím jsem si docela jistá..bude to třeba pro mě přijatelnější.
Hezký den, Hančí.
Okomentovat