sobota 26. května 2007
Udělala jsem něco od začátku až do konce
A mám z toho velkou radost. Nezřízenou radost.
Mám totiž trochu problém s řádem,systemy a dokončováním věcí.Vždycky hrozí, že mě něco přestane v půlce bavit, a protože nemám nějak vyvinutou vůli, neumím se příliš k něčemu nutit...často pak věci nechám být, pak se k nim zase vracím..ale máloco dokončím najednou.
Dneska jsem měla přednášku.Veřejnou.Byla jsem k ní trochu donucena zaměstnavatelem.Neodmítla jsem.Ale zapomněla na ni.
A pak byla ve velkém chaosu a snad i strachu před ostudou donucena "zapracovat".
Dokončit něco, na co bych se ..nebýt té možné ostudy..určitě vykašlala.
Myslela jsem si totiž, že nemám ráda veřejné vystupování.Moje mysl si to myslela.
Jenže to bylo opačně.Já si to užívala.Já jsem byla jako ryba ve vodě.Najednou jsem se cítila přesně tak, jak je popisováno mé znamení..jsem Lev a naparování, ješitnost a veřejné projevy k davům by mi měly být blízké..jen já nad tím vždy kroutila hlavou.
Dnes to bylo jiné..možná i proto, že jsem ve chvílích, kdy jsem pocítila obavy nad neúspěchem říkala sama sobě..užij si to. Jen to jen divadlo, hra..prostě si to užij.
Poslední dobou si tohle říkám častěji..a světe div se.
Obavy z různých situací se rozplívají.
Před týdnem jsem absolvovala výběrové řízení.Na krajském zdravotním úřadě.
Když jsem na něj jela..taky s trochu roztřesenými koleny..říkala jsem si to samé.Poprvé.
Užij si tu hru.
No,tuhle hru jsem si tolik užít nemohla..neboť posazena před l5 lidí jako vybraných z mě už skoro zapomenuté doby..(snad jen pro přiblížení- strnulé obličeje, brýle a drdóly..a naprostý nezájem v očích, které uhýbaly..) jsem najednou neměla snad ani to publikum.
Jen ve mě zůstala otázka..dočkám-li se doby, kdy bych si mohla zkusit podnikat, aniž by mě nějaká komise k tomu "připustila"..
A cestou domů se ve mě objevilo tiché rozhodnutí, že jestli neprojdu, budu před tu komisi docházet tak dlouho , až ztratí trpělivost a dají mi šanci.
Cítím tu šanci a velkou chuť i tuto věc dotáhnout do konce.
Jako tu přednášku.
A ještě něco si chci zapsat.
Přednášku jsem si připravila.Ale do počítače mi ji připravil R, jelikož na to jsem vážně krátká.
A já zažila rozkoš sdílení společné práce, společného zájmu..a i úspěchu.
Dnes jsem na to myslela po celou dobu, na tu rozkoš společného.Na to tiché spojení.
Mám teď aktivní období.
A úplně na jeho počátku stál ten můj anděl strážný ..který mi kdysi jen tak mimochodem řekl
..když pro něco doopravdy hoříš, tak se Ti to podaří..
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
15 komentářů:
wow, to je vazne super!!!! gratuluju.
Usmívám se.
Tak často se podivuješ u sebe nad tím, co předpokládám já u Tebe jako naprosto běžnou přirozenost.
Ale ty pocity ze spolupráce dvou…taky jsem je trošku poznala. A taky takhle silně na mě zapůsobily.
Jezisiii, to je tak strasne krasne! To by semi taky moc libilo. Teda jako krasna mlada lekarka obletovana zajicky, ukotvena v naruci objizdet republiku v mikrobusu.
Ano. Budeme spolu psát přednášky a objíždět s nimi v mikrobusu Českou republiku.
Já dědeček, ty mladá krásná lékařka, obletovaná nesolventními zajíčky, avšak pevně ukotvena v mé laskavé náruči. Amnio Mayo
saro, kdo je to robynson??
Milá Sonjo.
Strašně ráda Ti odpovím.Robynson je muž,se kterým žiju, kterého si chci vzít a se kterým jsem moc šťastná.Valnou část článků tady je o tom, co mi vztah s ním přináší.Vztahů jsem měla několik a mužů poznala hodně.
On je skutečně vyjímečný a vím, že to není ani iluze ani zamilovanost.Je to prostě pro mě trochu neuchopitelný stav,který se neustále vyvíjí, který mě obohacuje a strašně moc baví.
Je to zkrátka mužský pro mě..
Pájo: tím výběrovým řízením jsem neprošla.Tušila jsem to.Ale doufala.Nevěřila :o).Ale taky si gratuluju k tomu, že jsem se vůbec pohnula kupředu:o)
Mirko:je to dobrodružství to poznávání svého světa..člověk může být pořád tak roztomile udivený.
Kéž bych jednou došla ke své přirozenosti tak, abych ji vnímala co nejvíc to jde..nejlépe pořád!
Eadko a Robynsone:taky BY se mi to líbilo.Ta kombinace je dokonalá !!
Gratuluju, Sáro.
Mám stejný problém - spousta nápadů, některé začnu realizovat, ale časem mě to přestane bavit a odložím to. Navždy. Nebo na roky. Abych něco dotáhla, musí to být "to moje". Jenže na začátku víc věcí vypadá, že "pro ně hořím". A dohořím a uhasnou. Co je "opravdu moje", čemu se mám věnovat nejvíc, čím nejvíc naplnit svůj život, to teda zatím nevím. A právě teď je to zas aktuální, nejdůležitější problém. A já prostě nevím. A štve mě to.
Ano Liško..popsala jsi to lépe než celý můj příspěvek..já právě teď trochu pro něco hořím, ale někdy mám dojem,že na to musím poměrně často dýchat zblízka,abych udržela alespoň malý plamínek..
A tak(v tomto případě) k tomu "hoření" pro jistotu přidávám praktické důvody.Abych někam vůbec došla.
Ano, mám to také tak.
Nedokážu dělat nic, co "není moje"..a toho mého jsou zatím spíše střípky, za které jsem sice vděčná..ale ten vztek znám líp než co jinýho.
Nejhorší je kombinace toho, kdy jasně cítím, že zkrátka nic neuspěchám, a že radostné výsledky a krůčky se objevují (alespoň u mě )v podstatě vždy bez vůle a především bez chtění..je to trochu tryzna,ale pro mě (zatím) musím říct čím dál spíš zábavnější..
Když tohle píšu nejsem si jistá, jestli za hodinu nenapíšu "naprosto upřímně" srdceryvný článek o tom jak je život těžký.
Ta maniodeprese je asi dost všeobecně známa, trvalo mi dlouho než ji v sobě přijala a přestala si myslet,že si na něco hraju..když to mám " pořád se měnící".
Kdysi mi můj muž řekl..tak se do toho polož, buď iracionální..ale v manželství nám to tak nějak moc neklapalo:o)
Teď už mi nevadí být jakákoliv..hlavně když cítím to "moje".
Uf, trochu zdlouhavý..no, ale moje:o)
to by mě zajímalo na kterém krajském úřadě to bylo :-))) a jak to vlastně dopadlo.
btw.já mám z veřejných vystoupení hrůzu, achjo.
asperia
http://asperia.blog.cz
tak už to vidím :-(( no budeš mít i jiná výb.řízení. a lepší.
asperia
http://asperia.blog.cz
Co dělá tvůj oheň, Sáro? Hoří, doutná, vytrvale plane?
Já chytla v sobotu tvůrčí náladu! Kupodivu to přišlo po rodinné oslavě, kde jsem si uvědomila, jak se máme se strejdou rádi, obyčejnsky.
Cesty kreativity jsou nevyzpytatelné. Snad mě ten její plamen jen tak neolízne a nezadusí se zítra v hlíně, jak to bývá...
Liško..tak nad tím přemýšlím..vnitřně hoří klidným plamenem , zevně spíš doutná.
Ale není to špatný pocit..taková jistota,že na to mám..jen neště do toho musí občas zafoukat ten zevní vítr:o)).
To Asperia:
díky. no ,to budou ty další řízení. Budou tak dlouho než je prostě přesvědčím, že nemohou pacienty okrádat o takového lékaře :o))
..a mě o dobrou a spokojenou práci
opravdu tak stojíš o práci zrovna na úřadě ?
asperia
Nu, asperio, nevim co říct.Na úřadě jsem nikdy nepracovala,nepracuji ani nikdy nebudu pracovat.Ale zdá se, že to není nikterak důležité sdělení.
Okomentovat