Proč teď nepíšu do blogu..

ptala se mě onehdá Pája.

Nepíšu proto, že nám v práci zakázali internet.

Z občasných útržků, které ke mě dolétnou jsem postřehla, že "zneužívání" internetu zaměstnanci je téma, které se občas řeší ( podle mě především v souvislosti s úrovní managementu).

Nevím jestli slovo management mohu použít v souvislosti s naším stále ještě státním podnikem, navíc slovo manager se mi vždy -asi naivně- v mysli spojovalo s někým ,kdo je alespoň trochu inteligentní,určitě bystrý a především nesmírně kreativní a má brilantní ekonomické myšlení, které by mělo především vést k zisku a NEPLÝTVÁNÍ.

Používání internetu probíhalo kdysi způsobem žádosti, obsahující od kdy do kdy ho ten který zaměstnanec chce mít přístupný. A protože většina lidí, kteří jsou zvyklí používat internet v práci ho má spuštěný trvale..žádali jsme zpočátku každý den ( od 7-15,30), postupně na celý týden, pak na měsíc..a nakonec nám ho technici celkem logicky nechali zapnutý trvale, neboť stejně to tak vlastně bylo.

Ale proběhla kontrola, při které bylo kupodivu zjištěno, že zaměstnanci nepoužívají internet pouze kvůli pracovním věcem,ale navštěvují stránky s obsahem obchody, auta, banky, smsky, dlaždičky, kočárky, dovolené, seznamky,knížky,hledání jiných (lepších a zajímavějších) zaměstnání, Blesk a veškerý bulvár, maily,astrologie..stránky lechtivé byly již dávno zablokované....a BLOKY :O)).

(To poslední zamotalo vedení lehce hlavu, neboť..co to je blog?(asi spíš blok, ne ??)

A proběhla pranýřovací schůze.

Pan ředitel hřměl a jmenovitě osočoval jednotlivé osoby s veřejným oznamováním jimi navštěvovaných stránek,včetně naprosto soukromých informací o jednotlivcích.

Výsledkem je zákaz internetu.

A zatržení všech žádostí ohledně nových pracovních židlí , obrazovek (někteří chudáci, kteří to dosud nestihli sedí na naprosto nevhodných židlích a koukají na zrnité obrazovky z roku 1,2 ,ze kterých skutečně slzí oči a bolí hlava...to,že naše práce je de facto úřednická, neboť sestává především ze zdravotnické administrativy nehraje roli), zatržení žádosti o nové zaměstnance ( už 3/4 roku pracujeme minus dva lékaře a děláme tudíž práci za ně..samozřejmě bez zvýšení platu).

Prostě zákaz všeho, co by mohlo vést k tomu, aby se nám lépe pracovalo..protože asi nemáme co dělat, když pořád čumíme na internet.

Ne, nestěžuju si, vážně.

Navíc nemám zcela jasno, jak je to "správně" s tím internetem.Logika říká, že bychom opravdu měli v práci pracovat a nic jiného.

Ale.

Je to státní podnik, se vším co patří k organizaci práce ála socialismus. Hodnocení zaměstnanců tudíž vyplývá především z kontroly, jestli jsou všichni dostatečně vytížení, z atmosfery strachu a nedůvěry.

To vede k trvalému podvádění, kterému prostě žádný system nezabrání ( zabráníte dětem aby nezlobili stále většími zákazy?) a ke všemu možnému jen ne k tomu, aby se zvýšila efektivita práce.

A ten internet.Popíšu způsob, jak ho nyní můžeme použít.

Nejméně 3 hodiny předem :o) napsat žádanku,na konkrétní stránky. Žádanka je předána sekretářce ředitele.Ta vyhledá (nejčastěji mobilem, neboť naše vedení není téměř přítomno) ředitele či nějakého náměstka a zeptá se, zda je možno žádosti vyhovět.Je-li odpovědí ano, zavolá technikům a Ti napíší příslušnému žadateli mail, že ANO.

Žadatel musí pravidelně nahlížet do (vnitropodnikového) mailu, zda ano či ne.A pak slavnostně internet použít, nestihne-li to ale v přesně stanovenou dobu, již to nelze.

No není to neuvěřitelný ?

Někteří zaměstnanci mají práci technického rázu, např objednávání různého materiálu, součástek,stavebních prací, projektů, nakupování apod..což samozřejmě ZDARMA probíhalo přes internet.

Teď se opět telefonuje(přes ústřednu), píší se objednávky a hromady dopisů (přes poštu), vše se zdržuje.

Bylo by to k smíchu..co se týče toho šetření, kdyby ten podnik patřil managementu, ne ?

Ale při představě, že tento opravdu zpátečnický způsob práce platíme de facto MY !!, mě to docela štve.

Protože kolik je asi v našem státě takovýchto vedoucích pracovníků, kteří krom svého mocenského pocitu v hlavě nic jiného nemají?

Když se podívám na sebe..opravdu nevím čím to je, a snad by mi nějaký firemní psycholog dokázal odpovědět..ale já zkrátka nejlépe pracuju,když se cítím alespoň trochu normálně, tedy pro mě "svobodně".Nevidím rozdílu v tom, když si v pauze mezi pacienty sednu k novinám nebo si ty noviny přečtu na internetu. Nevidím rozdíl,když si "zajdu na kafe" nebo napíšu příspěvek do blogu, nevidím rozdíl jestli listuju katalogem s dlaždičkami nebo na internetu.

A já prostě nejlíp pracuju, když si můžu občas napsat příspěvek, komentář, který mi zkrátka uleví, odreaguje mě, přivede na jiný myšlenky z toho, co vidím kolem sebe.

A představa, že se dá opravdu trvale efektivně osm a půl hodin pracovat ,je podle mě prostě nereálná.

A vím, že mi nijak v kvalitě mé práce nepřekáží to, že relaxuji na internetu..protože ta práce, především s těžce pohybově postiženými lidmi, s depresivními pacienty ,s lidmi s opravdu vážnými životními situacemi, je především práce psychologická, a opravdu náročná, je to práce, kde jsem pochopila pojem vyhoření.

Opravdu si neštěžuji.

Už dávno jsem pochopila, že tato práce..ač určitě smysluplná,potřebná a i zajímavá.. je zamořena myslí a ideály našeho managementu, proto si ve svém soukromém životě připravuji jinou cestu.

Protože být celý život ovcí ..je až nebezpečné.

A také snad nejsem tím zlobivým dítětem (protože si přece mohu zaplatit internet(300 Kč měsíčně mě opravdu nezabije) a nosit si do práce notebook)

Nedokážu žít tady v tom napětí pod vedením opravdových blbců..podle mě.

Anebo jsem moc domýšlivá a nepokorná..naštěstí :o)..a pak musím pryč.

A toužím po tom , aby mi to vyšlo.