úterý 15. ledna 2008
Chtěla bych cítit radost,
pravou, nefalšovanou,tryskající, zvířecí ,všeobjímající radost.
Virtuálním světem se dnes táhne nit témat o frustracích z dětství.
A já , když jsem dnes usedla s dětmi k večeři, a poslouchala jejich překotné překřikování, výtrysky jejich barevných prožitků..pocítila jsem velkou touhu se také dneškem pochlubit.
Ale nemohla jsem najít slova, zvuk mého hlasu, který by mi pomohl, ten odpovídající "tón"...necítila jsem v duši víc než unavený povzdech..
..no, tak mám smlouvu s dalšíma dvouma pojišťovnama..
Hm, to je dobrý , viď mami..Anička (8 let)
..no a co to vlastně znamená..Johanka (15 let)
No,to je, vlastně..ále nic. To je jen moje práce, abysme měly peníze...já (39 let)
Cítím tu zvláštní prázdnotu ve mě, je mi jako po maturitě, po státnici z interny, po promoci, po porodu..vidím své jásající přátele, rozzářené úsměvy, objetí a kypící veselí..vidím hospody, kde se tančí na stolech, zpívá a křičí úlevou ..
..a vidím sebe, jak to s lehce rozpačitým úsměvem pozoruji, jak toužím TAKY se tak cítit..a tak zkouším co nejvíc pít,kouřit, taky trochu křičet, ale nejde to a na "oslavách" chodívám spát první.
S myšlenkou: už aby bylo zítra.
Ležím už v posteli a pozoruju mlhavé rozpoložení smrků za okny ložnice..a pak mu ještě zavolám .
..tak ahoj zítra..jo a mám ty dvě další pojišťovny..to je úspěch, že jo..faunsky se ušklíbám do tmy a pro jistotu rychle pokládám telefon. Cítím divný úšklebek na svém obličeji.
A tiché zakvílení..ale JE to přece úspěch..nebo snad NE?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
17 komentářů:
JO!!!!!!!!!! To je prece strasnej uspech!! gratuluju!!!!!
PÁJO!! věděla jsem ,že mi to napíšeš!Co se týče pozitivního myšlení, na Tebe je zkrátka spoleh. Díky.
Jo a dneska už je den druhý, takže jsem docela přiměřeně spokojená až docela veselá..a na obzoru je už i bašta největší VZP!!
Třeba až přijedeš za rok, OSLAVÍME to. V Tvé společnosti si to umím představit.
Mějte se hezky.. tam v tý nádherný zemi..
fakt? to je skvely!! zapijem to uz letos na korfu, co rikas??? jinak co se pozotivniho mysleni tyce, ne vzdycky je na me spoleh...viz muj posledni blog. ale uz je to zas dobry...
Jasně, že je to už dobrý.U mě taky.Docela.
A Pájo, MOC ráda bych to oslavila na Korfu.
Takže..oslavím to na Korfu. Teď už si to umím trochu představit ( s těma smlouvama :o))..ještě aby přišli lidi..
Ach,vidim rozjasane pratele a touzim taky TAK se citit. A tak zvedam sklenku a bujare se smeji a tancim na stole a svet se divoce otaci. A ja vystupuji ze sveho tela a divam se na sebe a rikam si. Tak tohle je to stesti, tohle ta radost. Vsichni te miluji, vsichni s tebou tanci.(??!!)A vim ze je to jen krasna iluze... :o)
Saro, gratuluji Ti a preji ti hodne radosti :o) I takove te bujare, divoke plne vasne i takove te tiche a harmonicke. Plne lasky.
Radko..no právě, já mám dojem ,že jsem snad spíš vnímala vždy tu iluzi a už se nemohla tak nějak vrátit k tomu prožitku.
A DĚKUJU .Za tu radost
Saro, rada preji radost a moc rada tu radost rozdavam.
Tu iluzi radosti, tu iluzi tance, tu iluzi stesti jsem citila taky. A hledala jak z toho ven. Mam zpusob, ktery asi vypada hodne divne. Naucila jsem se videt a citit energii ktera je v pozadi vseho co delame. Ktera pres nas proudi. Nejvic zrovna pri tanci ci zabave. A tak i v tom bujarem tanci nase radost zalezi predevsim od toho co se deje s nasi energii, co se deje s energii tech druhych. Kdyz Tu energii ktera se vytvari kolem nas vsechnu spotrebujeme pro sebe, tak prichazi nasledne pocity zmaru a smutku. Kdyz citime jak tu energii ktera kolem nas viri rozhazujeme v bujare radosti na vsechny kolem a propojujeme se s ostatnimi v jeden celek tak je to radost. to "energeticke pozadi" se da vycitit. I proto me moc lakaji tance domorodcu. Ted delam tai-chi a je to fajn. Pro me "energie" (tchi nebo prana) byla v zivote nejvetsi pomucka. V nekolika spiralach a hlavne v prubehu dlouhych let a bez krece a MUSu jsem se naucila citit sebe i jine. A prinasi mi to hodne radosti.
Pricemz kazdy ma svoje zpusoby a cesty, jak hleda zdroje radosti. V sobe.
Sáro!
Docela upřímně se i já s Tebou raduju...až mě to rozesmálo.
A taky Sáro...jsi čím dál, tím krásnější.
Jen pro mě zůstává tajemstvím, kam Mu voláš do tmy.
Představuju si Ho, jak se prochází ve skafandru po Měsíci...
Radko.Takový energie neumím cítit,teda spíš si neuvědomuju, že to umím.. i když tady všude určitě jsou.
To musí být nádhera, jen si takhle plynout. Je to určitě dar mít tu možnost..cítění.
A jistojistě dar zasloužený :o)
Mirko!..děkuji a musím říct, taky si to myslím, o té kráse.
I když měřeno zevní formou,kdybych "tehdy" viděla se "teď" děsilo by mě to..protože v mládí jsem trpěla mnoha nejistotami i ohledně zevního vzhledu, což mě teď prostě vede k ..snad jen úsměvu.
Myslím ale, že takhle to cítí leckterá žena..
Ta úleva, kdy si začne uvědomovat svou rostoucí vnitřní krásu snad na úkor té zevní.
A někdy se to i spojí..
O tom, kam mu volám, chtěl kdysi sám napsat, a tak mi nepřísluší to dělat za něj,navíc i má představa( protože já tam nikdy nebyla) se vlastně blíží dost té Tvé..té "měsíční"
Vždyť přece víš, že je to úspěch!
Jenom ty děti to zatím nevidí jinde, než u kornoutu s víc kopečkama zmrzliny.
Neboj se, ony to jednou pochopí! Ale těžko to můžou se svými zkušenostmi chápat teď - nevědí nic o mučírně zaměstnání, kde už ti jenom těch pár chromých pacošů(jako jsem já) občas vyvolá úsměv na tváři, ňetuší, že ty pojišťovny jsou tvými křídly ke svobodě (aspoň částečné). Ale jdenou to pochopí! Určitě...
Al da Bianco
P.S. A gratuluji! Přeji hezký let, i když mi budeš chybět...
Milý Al do,
zdá se,že psaní odpovědí Tobě je nutně spojeno popíjením skvostného vína v blízkosti lesů..neboť to právě činím.
Zahřálo mě, jak jsi to napsal a mučírna mě prostě..rozesmála.
I nad křídly se trochu usmívám..protože cítím, že ta křídla jsou trochu namočená ve vosku, ale vím jak jsi to myslel a je to tak.
Al do, já neodcházím odsud..nemusím,ale ani nechci, protože to tu mám ráda, mám ráda ty všechny lidi, to panoptikum, mám moc ráda ten úsměv ve dveřích při příjmu,mám ráda to všechno tajemné souznění:o), kéž bych ho uměla popsat.
Jen budu přehazovat více časových jednotek na hromádku nového působiště.
Ale na Tebe ..se budu těšit, dokud tu budu žít.
(je to , pravda, trochu patetické,
asi to víno..ale ve skutečnosti je to tak.Všichni kdo tu zůstali, kdo to vydrželi,tu vlastně chtějí být, pro to ..genius loci.)
Moc gratuluju, Sáro! To je něco!
Jsem nepříjemně překvapená a taky bych "chtěla cítit radost." Jsem překvapená, že tady necítím, co dřív. Že ani Mirku nějak nečtu. Že necítím souznění jako předtím. A píšu o městě, ne o sobě, a hledám staré VĚDECKÉ články doma, kdežto psychoknihy nechávám ležet. Možná jsem ztvrdla?? Nebo jen zrovna tuto minutu nejsem v zamilovaném rozpoložení? Jsem ubitá obdobím narušené atmosféry v práci?
Navíc teď se dva lidi zabili!
Asi proto se neraduju.
Asi bych si tohle měla psát na svůj blog. Jenže se zase už bojim, že to čte někdo, kdo mě zná.
Liško.
Díky. Za Tvou upřímnost. Je to balzam.
Nedivím se, že nic tady necítíš, protože já taky ne..občas napíšu něco, co se mi tady v Jánkách děje, v podstatě proto, že mi chybí ten zvláštní pocit posunu vpřed při psaní svých článků a chtěla bych to zpátky.
Teď se to neděje. Není chuť, témata,období.Takže skoro nepíšu a skoro vůbec nečtu jinde.
A díky za ten postřeh.
Já nevím kolik lidí, co mě zná mě čte,ale minimálně o dvou, vím.
A je to prostě jiný, Přemýšlela jsem nad tím..jde mi najednou mnohem víc o formu.Tím to psaní ztrácí na čemkoliv pro mě zajímavém.
Liško.Dík. Fakt.
Ahoj. To jsem ráda - mám noční odpověď. Tak přece něco je cítit! :-)
Taky mám dojem, že teď píšu "texty", a ne "sebe".
Ale nakonec jsem tam svůj smutek frkla. Ať už to čte, kdo chce. Jen jsem nechtěla tahat na internet nic ze zaměstnání; navíc z takového, kde jsem podepsala mlčenlivost. Tak jo.
Dík.
A dobrou noc.
Okomentovat