pátek 18. ledna 2008
Vlastně pro C.
Pořád musím myslet na ten telefon.
Mám přítele.Někdy jsem mu říkala C., jako Carlos, jako jeho určitá představa , vzniklá z hudby C.Santany..
Vždycky to byl můj blízký člověk. Jeden ze tří blízkých .
Myslela jsem často na to, že je fajn mít v životě někoho o kom víte, že ať se s ním setkáte kdykoliv a za jakýchkoliv okolností..bude prostě vždycky "ten váš člověk".
Myslela jsem ,že i když jsme zažili SKORO všechno, ať ve skutečnosti nebo třeba jen v představách, v našem snění i v prožívaných snech..bylo to jakobychom zažili VŠECHNO, právě pro tu vzájemnost, pro to porozumění.
Dneska telefon po neobvykle dlouhém bezkontaktním období.
Lehká změna jeho formy, stylu, humoru...ale stylů jsme oba zažili dost na to , aby to někoho udivilo, vždy to spíše pobavilo. Ten nadhled bavil nejvíc.
Ale dneska mi nadhled chyběl.
Dneska mi můj přítel, který si přečetl můj blog dal najevo své opovržení , své odsouzení toho, jak hluboko jsem klesla, na jakou (jakou tedy ? ) úroveň jsem se to dostala.
A myslel to vážně.
Ano, myslím na to.
Na existující možnost neporozumění.
Myslím, že lidé mají mnoho vrstev, v průběhu života se mění, vyvíjejí.
Ale nitro člověka je jen jedno.Jakási startovací i přistávací plošina.
A jedna z těch vrstev, která se velmi blíží mému nitru, ta kterou tady občas bez hlubšího sebepochopení rozprostírám, ho znechutila. Svou nezajímavostí, a já tuším, že i nedostatečností určitého skandalismu, který v mém životě v jednom období zastával významné místo..
Je mi to vlastně trochu líto,C..., ale docela Tě chápu..když se tak podívám na to, jak, co a proč jsem žila.
Já jen..mám ty své nadčasové představy. O Přátelství, o Lásce,o Radosti, o všem s velkým písmenem.
Ale ten pocit z našich dnešních slov byl výslovně s písmenem malým.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
11 komentářů:
Časem možná porozumí...a nebo taky ne...protože ta možnost neporozumění tu tedy opravdu je.
Když jsem poznal tu krásnou křehkou autorku tohoto blogu, měl jsem možnost nahlédnout do emailu od jednoho jejího "přítele". Zdálo se mi podivné, že tak něžná a krásná vibrace této ženy, může toužit po hřmotné, hlučné a prázdné vibraci tohoto člověka. Pochopil jsem, nakolik musela sebe sama zapřít, nakolik musela být její maska těsná a odolná, aby se mohla hřát v jeho plochém a šedém světě bez lásky. Nedalo se s tím nic dělat. Dalo se jen čekat. Čekat až čas a láska dovolí autorce nalézt sama sebe. Psaní blogu, poznávání podobně naladěných bytostí, které stejně jako ona tápou "světem dospělých", to vše pomohlo autorce k tomu, aby si uvědomila kým je. Ne kým by chtěla být, ne tím kým by měla být. Je to někdy těžké, přestat ostatním nastavovat očekávané identity, identity které vznikly kdysi v minulosti, identity které jsme přerostli, ale které jsou těmi, kteří nás obklopují, vnímány jako naše JÁ. Je to těžké, protože je můžeme ztratit a mnoho lidí má strach ze ztrát. Ale jedna z věcí, ke kterým dojde většina bytostí v tomto světě a mnoha jiných je, že někdy může být ztráta ziskem. Blahopřeji a dovolím si konstatovat, že se ti tím telefonem dostalo té nejvyšší poklony :-)
Mirko. Tuším, že ne. Naše koleje se prostě skutečně rozpojily, alespoň to tak vypadá.
Ale zvláštní je to, že mi to nevadí , já nemám ten dojem,že jsem něco ztratila, spíš naopak.
Rozumím mu,mám ho prostě ráda. Myslím si, že ho znám.
Ale nejspíš tak, jak si on myslí, že zná mě.
Zdá se mi, že to všechno vůbec není důležité.
Je to už zkrátka minulost.
Shinkine.
Je krásný co jsi o mě napsal.
Určité úrovně našich osobností jsou si hodně podobné, v těch jsme se kdysi setkali..a vlastně jaksi i možná trochu cíleně se v nich snažili celá leta setrvat. Protože to kdysi bylo krásný porozumění.
Jenže jsme se měnili..a snad jediný rozdíl mezi námi je, že mě nikdy žádná rovina jeho osobnosti, které se postupně přede mnou odkrývaly, které mi neimponovaly, nevzrušovaly a nezajímaly ..nepřipadala odsouzeníhodná, vůbec hodnotitelná.
Prostě to byl on.
Možná to zní fakt divně..ale, já mám tak nějak ráda všechny lidi.
Někoho víc, někoho míň.
Nebo spíš, s někým bych strávila víkend a s někým prostě ne.
On byl vždycky ten první případ..jenže teď už by se mi nechtělo, ne kvůli pár ošklivým slovům nebo kvůli nějaké ublíženosti.
Prostě proto, že se ztratila ta společná témata.
Souhlasím s Tvým postřehem..hodně jsem se přizpůsobovala druhým,hodně se styděla za sebe.
A už nikdy bych nechtěla
"nastavovat očekávané identity", jak píšeš.
každý člověk prochází určitým vývojem a to je přece dobře. tragedie by byla, kdybys byla pořád ta navlas stejná sára jako před dvaceti lety.
stejně jako se ti mění vkus hudební, v oblékání a stejně jako ti jsou sympatičtí jiní lidi, než tenkrát v hospodě, z čehož si stejně houby pamatuješ. takže já bych řekla, že tohle je fakt bohužel minus bod pro C, který má zastydlou pubertu a je naštvanej tvým vývojem...
nedej se a buď sama sebou. tím přece opravdové přátele neztratíš...
Pájo.
Souhlasný výkřik!!
mozna se zde C. objevi a vysvetli. Mozna neco rekl a mozna jsi ty neco slysela. Bylo to totez?
Tezko se da verit, ze by pritel odsoudil tebe (na vazno) ze jsi nezajimava a neskandalni. Mohl to zkonstatovat, ze jsi nezajimava a neskandalni pro neho a na tom nevidim nic spatneho. Proste si to mysli a proc ne :o)
Pro me je pritel nekdo, kdo zustava i kdyz me dobre zna. I kdyz mu treba vadim :o)
Kdo mi rekne jak me vidi a co si o me mysli, i kdyz je to neco jineho nez chci ja slyset. Jeden telefonat neznamena ze jiz neni pritelem, podle me. Kdyby jsi potrebovala pomoc, treba by byl jednim z prvnich co by te podporil. Mozna. Slova jsou jen slova. A i ti "hluboci", chapavi a po vsech strankach souznejici muzou odskocit, kdyz pujde skutecne do tuheho.
Nevim, nevim. Jsou situace kde nedelam rychle zavery. Protoze by to byla skoda.
Pratele zustavaji prateli i kdyz je cas ohladi do ruznych forem.
Ahoj Radko.
Vždy nějaký ten příběh na blogu rozvine téma.
A já přiznávám, že pro mě často neuzavřené.
Ten příspěvek je pouze můj úhel pohledu na nějakou situaci,
která mě zaujala, a tak jsem ji popsala .
Asi především proto, že je to též připomínka toho, že jsem se poslední roky přestala stýkat s mnoha lidmi, ne proto, že bych proti nim cokoliv měla, ale proto, že bychom se neměli o čem bavit.
A najednou, poprvé i s C. jsem měla ten dojem. Že bychom snad mohli už jen vzpomínat..a k čemu by to bylo. Oddělili jsme se.
To ale neznamená,že přestal být mým přítelem.
Naopak.
Třeba se jednou budeme bavit beze vší komedie, přetvářky a her..protože jsem ten dojem měla a mě to teď právě nebaví.
Což nevylučuje, že mě to zase bavit nezačne.
Je to nějaký složitý, což.
(Člověk něco napíše a vlastně ani neví o čem:o).Nemám nikdy uzavřený názor a tak se mi stává, že si odporuju.)
Ale mou pravdou je, že chtě nechtě mi má minulost..i když jsem z ní vzešla..moc neříká.
Beru ji jen jako nutnou přípravu k druhé půlce života.
Saro, je to jedo z tajemstvi zivota jak se vyvinou vztahy, kdyz kazdy je sam sebou a prestane hrat. A kdyz hraje, tak vi ze je hra :o) TAk jako si hraje petileta kocka s kouskem papirku a provazkem. Pro radost :o)
To co me zarazilo, je urcita nesmiritelnost a nekompromisnost u tech ostatnich. Ze kdyz jsem ted zruzovela (teoreticky) tak muzu byt jen s ruzovymi a modre si budu drzet od tela.
Oni ti modri treba casem odpadnou sami protoze je to nebude bavit. A treba neodpadnou a ukazou se jako verni pratele.Protoze fakt ze jsem te zruzovela neznamena ze jsem doopravdy ruzova. Muzu byt kombinace ruzove a modre. Tak jako jsme vsichni ruzne kombinace.
Extremy jsou hodne zridkave a mnozi se v nich zdrzuji umele. Z ruznych duvodu, ktere jsou casto hluboko ukryte a zakryte.
Sáro, je možné, že si přítel řeší nějaký svůj problém skrze Vás. Ale Vy se nedejte.
A gratuluji k novým smlouvám, jistě už Vás dostihla osobní radost.
Radko:
ano, nikdo nikoho neodsuzuje, nezařazuje..spektrum barev je široký..bylo to moje první setkání s náznakem konce blízkosti s přítelem, ale to neznamená konec přátelství,jen mě to překvapilo.
Nuli:
Díky. Smlouvy těší..jako jizdenka do stanice, kde vím,že nenajdu nic nového, ani spočinutí.Ale už jsme pochopila, že si tu cestu potřebuju projet.
Okomentovat