Měním se. Vážně se měním a nechci psát stárnu, protože to slovo mi zní divně.Nejspíš asi zraju :o)Nedávno jsem shlédla s dcerou film Pýcha a předsudek a ačkoliv tohle není moje krevní skupina, úplně mě dojal akt žádání slečny o ruku a zejména okamžik pokleknutí muže před ženou..V situacích , které mi před lety připadaly trapné, nezajímavé a staromódní vidím dnes úplně jiný smysl, tím ale nechci říct, že nutnost či správnost.
Je to jen příjemně uklidňující.Zbožňuju rána, když se probudím vedle teplého těla R , přitisknu se k němu a zabořím nos do důlku mezi krkem a hrudí.V tu chvíli jsem prostě šťastná na světě.Když stojím s úsvitem u lesa s Benem a dívám se do údolí na obrysy kostela a špice smrků a nasaju mrazem vyschlý vzduch, cítím se jako vlčice , která napjatě očekává dobrodružství nového dne.Vůně mých dětí se už dávno stala každodenní radostí, pýchou , útěchou.(Možná pouze ulpívám na jediných pofiderních jistotách mýho života..ale stejně...)Jsem zkrátka samice..a to slovo mě vzrušuje i odpuzuje zároveň.Když jsem dnes kráčela úžasným, jinovatkou a rudým sluncem změněným ránem, byla jsem doopravdy šťastná.
středa 13. února 2008
Rána jsou stejně nejlepší..
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
6 komentářů:
super. tam u vas musi bejt fakt nadherne. a s tim zranim-me to prijde docela dobrej pocit. jako tobe.
paja-ostrovanka
No, vlastne mi tohle zivotni obdobi pripada asi zatim jako to nejlepsi:o)
Milá Sáro, právě ve středu jsem asi byla ve Vašem městečku a musím potvrdit - bylo tam nádherně. Svůj pobyt v Krkonoších jsme spestřili výletem do míst, kde se nám vloni na lyžařském kurzu naše Pája zamilovala. Shlédli jsme Brigádu a její ubytovnu naproti, došli jsme do té kavárny v lázeňském domě či co to je - ohromný, nádherný sál (také jsem si tam prohlédla na opačném konci zajímavé fotky z Kuby). Tam nás potěšily dvě skvělé ženy - naše Pája si objednala nějaký míchaný nápoj, co tam vloni se svým Kubou pila. Neměli ho v nabídce, byl tam jen na vyobrazení. My s mužem jsme nevěřili, že ho dostane. Ale jak milé bylo naše překvapení, když paní číšnice nápoj přinesla se slovy - paní kuchařka (nebo cukrářka?, to není podstatné) si pamatuje, jak ho vloni dělala, tak ho tady máte! Takže tam pozdravujte...
Nuli,ano..byli jste určitě tady :o).
A musí to tedy být láska jako trám, když vznikla na Brigádě.
Nuli, přiznám se, je to pro mě překvapení slyšet Tvá slova na adresu Kolonády..jsme spíš zvyklí na opak. Mě trochu připadá jako skanzen nedávné minulosti, ale je nádherný, když vidím, že existují i jiné zážitky.
A je pravda, že tohke místo lidé buď nechápou až nesnáší, nebo..jim prostě proroste do srdce.
Já rozhodně patřím k těm druhým,,a tak chápu to okouzlení.
A třeba se sem bude Pája vracet a také se to stane tím jedním z "jejích" míst, jako se to stalo mě..
Hezký večer, Nuli.
Napsalas to moc hezky. Souhlasím s tebou - nevím, kolik je ti let, jen usuzuji podle dětí. To slovo zrání to asi dobře vystihuje a je to skutečně asi nejhezčí období lidského života. Obzvláště, když se sejdou ty správné okolnosti. Každé období lidského života má něco do sebe, něco pěkného, něco už ne zrovna tak příjemného - tím myslím zvláště období stáří - ale to je opět závislé na zdravotním stavu člověka a na okolnostech. Nejdůležitější je, aby si každý dovedl najít v tom období, které právě prožívá, něco hezkého, tak i při nejrůznějších potížích se může radovat. Moc zdravím.
Ano, Hančí.
Tohle období..bude mi letos 4O, mě zatím nejvíc těší..a to proto, že se učím vidět ten svůj život, ty svoje dny.Vidím jak moc jsou vlastně nabité vším možným..a cítím jak moc toho ještě nevidím a ani neuvidím.
Jsou tak nabité a máme tak málo času.
A já se učím v tom všem jít tou miniaturní stezkou určenou jen a jen mě.
Nevím,jestli se to dá nějak popsat.
Ale občas cítím, že jsem na stezce..a je to ten nejbáječnější pocit jaký znám..
Okomentovat