A jsem tady..

Poslouchám zpěv ptáků, hukot rozdivočelého potoka a vstřebávám teplé paprsky ještě příliš nízkého slunce..
A v tu chvíli si vzpomenu, že je to přesně skoro rok, kdy jsem tady stála se smíšenými pocity nadšení,nejistoty a touhy, s mnoha představami a které by se asi nejlíp daly shrnout pod slovní spojení.."fakt pohoda"..

http://souzneni.blogspot.com/2007/01/o-tom-dom.html

Takže jsem dnes , (neboť běžky jsem díky kašli vzdala), vybalila z igelitu při stěhování pečlivě na půdě uschované opalovací lehátko, zabalila se do deky, plédu a teplých ponožek, a se vzpomínkou na Mannův "Kouzelný vrch" nebo Remarqueovo " Nebe nezná vyvolených "..(protože ty představy nemocných opálených lidí zabalených do dek v brzkém odpoledni na terasách švýcarských sanatorií se mi vždy při usednutí na zimní slunce vybavují)..jsem též slastně usedla na naši pro mě zcela nádhernou terasu , zavřela oči a uvědomila si tu "fakt pohodu ".

A myslela jsem na to, s jakou lehkostí jsme se tady ocitli, jak ve skutečnosti jednoduché bylo všechno to rozhodování, myšlení, realizování..neboť jsme toho příliš neplánovali a neorganizovali.
Já svou představu, vzniklou při prvním překročení prahu tohoto tehdy zcela zdevastovaného ale tak inspirativního prostoru, mám od první minuty v sobě uloženou.. a jiná ani snad nebyla potřeba.

Mnoho z toho, co mě zpočátku trápilo, jsem prostě nechala být..a až zpětně vidím, jak jednoduše a vlastně samovolně se všechno uspořádalo..a tato jednoduchost dění mě úplně uchvacuje..

No a tak jsme tady..v domě, který nás všechny naplňuje radostí.

Hezky se nám tady žije.