Ukňouraná slečinka..

Dneska ráno jsem si napsala do svýho druhýho "tajnýho " blogu tenhle text.
A protože jsem si zase s radostí uvědomila, jak se i jinde píše o vlastně podobným tématu
(dělat to, co chci), tak to sem dávám.

..........................................................................................................................................................................

Právě jsem si znovu dočetla závěr Hospody Jamajka a uvědomuji si jak magickou moc pro mě mají kombinace slov jako např..černé hroty Kilmarské skály ostře se zakusující do ševelících trsů rákosí temné slatiny, rozprostírající se kam lidské oko dohlédne..

Ta neohrožená dívka, která se směle dívá vpřed, která věří v lásku, Boha a spravedlnost a přitom jde cestou, kterou si sama vybírá, ničím neřízena a neovládána, sama sobě pánem i přítelem.
Jak chápu i vikáře z Altarnunu, jehož sny, jehož touhy se zarazily kdesi v bažinách minulosti, pomýleně doufajíc, že se v nich může vznášet navždy.
Jak chápu jeho bláznění ..které ho dovedlo do stavu pomýleného pocitu nadřazenosti, jak chápu jeho zklamání se církví, když v ní netuše zrady hledal Boha, když nedostal dar vhledu a nepocítil, že to VŠE není v minulosti, že je to stále přítomno, že je možno žít stejně velkolepě a nádherně, tak, jaké kdo z nás má sny..kdykoliv.

To všechno ve mě rozeznívá nějaké hluboké, dávno zapomenuté tóny ,tóny dobrodružství,průzračnosti a jednoduchosti, tóny pravdy a síly.

Kombinace víry ve své srdce, tedy v sebe a nezávislosti, volnosti a možnosti vybrat si svou cestu tak, jak nejlépe umím.

To je ta jemná,ale přesto neuvěřitelná síla , která mě tak bere, tak vzrušuje.

Ty dvě postavy, Mary a vikář.
To je ta osa příběhu, oba jsou tak silní, oba mají víru v sebe, ve své schopnosti, oba jsou tak neohrožení.

A nikdo nezvítězí. Není Dobro a Zlo. Je jen víra v sebe, která Tě přesně vede možná tak, jak je dáno ?
Ale může přijít den, kdy Ti vstoupí do cesty Láska..a pak můžeš vše změnit.Máš-li v sobě zrnko naděje.

Je to dokonalé synonymum duality světa.

Půjdu teď do deště s Benem, zahalím se do pláště a budu myslet na klopýtání Mary, kdesi v přízračném soumraku Cornwallských skalisek, budu myslet na její nádherné statečné srdce .

Dodalas mi chuť a touhu, Mary Yellanová.


(A proč ten nadpis..nu,ponejprv jsem se tak podivně zahlédla v odrazu okna, takhle po ránu..ale už je to pryč.Jen se mi to bůhvíproč nechce smazat..)