sobota 14. dubna 2007
Jakobych dostala políček.
A zasloužený.
V rámci jedné diskuse na blogu se mi dostalo zpětné vazby, která mi připomněla situaci průhlednou jako televizní seriály.
On (ona) něco říká. Ale já ve skutečnosti slyším z jeho slov jen některé . Jen ty, co osloví ty závity v mém mozku, které používám častěji.Ty "vzorečkové".Ty vyvolají kaskádu asociací,jejíž výsledkem je myšlenka , která se zevně projikuje mými slovy. Odpovídám.
Ale ten druhý mi nerozumí. Zdá se mu, že mluvím o něčem úplně jiném. Vznikne rozčilení. Vztek nad zdánlivou tupostí druhé osoby, třeba i její odsouzení pro nepochopení. Vzniká disharmonie. Vysvětlování.
Já Ti přece říkám něco úplně jinýho, copak tomu nerozumíš? Neslyšíš? Neposloucháš?
Ale jo,poslouchám, jenže neslyším.
Říkáme tomu komunikace.
To,co je prý základem vztahů mezi lidmi.
Komunikace ,slovo denně tisíckrát skloňované, které může být důvodem toho, proč si spolu někteří lidé rozumějí, a jiní se nemůžou vystát.
Jenže si myslím, že to je všechno někde úplně jinde.
Není to v těch konkrétních slovech ,která alespoň mě připadají čím dál tím víc na obtíž..
Zatím je ale ještě příliš potřebuju. K tomu sebevyjádření .
Protože jinak své ego uspokojit neumím.
Představuji si, že jednou, v daleké budoucnosti, spolu opravdu lidé nebudou komunikovat pomocí slov, neboť ta jsou pouze zkresleným obrazem našich myšlenek .
Porozumět si si lze jen v tichu.
Jen v tichu cítím tu harmonii a sblížení . A je jedno jestli je to doma s dětmi , v posteli s mužem nebo v práci.
Jen v tichu se lidi můžou doopravdy slyšet.
A já jsem moc vděčná, že jsem si to pro sebe mohla ujasnit.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
33 komentářů:
Sáro, s tím dotyčným (tou dotyčnou) jste dost rozdílný. Nejsi první, kdo tam takovej políček ucítil, styl každýho blogu není jen o spotech a komunikaci, ale hlavně o konkrétním člověku.
Jestli ti to k něčemu pomohlo k uvědomění si něčeho, je to fajn, ale jinak bych to nebrala zas až tak vážně.
To mě právě baví.Ucítila jsem ten pomyslný políček a zaujalo mě to.Zaujal mě ten můj pocit ublížení,jasně neadekvátní k situaci.A tak jsem to jen tak zkoumala a vznikl z toho můj příspěvek, díky kterému se mi to celé zracionalizovalo.
A to je právě pro mě ten přínos blogů.
Každý si tady jde tou svojí cestičkou.
Každý si může vybrat ,kde se zastaví.
A já se u ní zastavuji možná právě pro ty její otevřené a snad i tvrdé reakce.
To je něco ,co já neznám.A doufám ,že už nepoznám.Ale jsem ráda, že si to takhle můžu připomenout.
Saro, jojo. Taky me to kdysi zaskocilo.
Pro me to pouceni je. Ze lide jsou ruzni a v jejich ruznosti je treba je respektovat. Kdyz me nekdo virtualne vyfackuje a popotahuje po blozich jeste mesic za jednu vetu nebo za jedno slovo tak priste vim. Ze se to muze kdykoliv zopakovat. A je to pak hra. Kdypak se to zpusti znovu? Ta lavina ? Ja si proste tim klacickem musim stouchnout :o)))) Abych videla jak se to hybe.
No, mně to kdysi taky bavívalo. Šťourat klacíčkem. Ale nějak už nebaví. Nikam to nevede. Sbírat čárky za to, co vím, že určitě přijde, ale jinak nic z toho dál.
Sáro, zdá se ti to otevřený? :o) To od ní?
Mně moc ne. Otevřenej člověk nemá potřebu tak strašně vrčet a kousat kvůli plácku před svou boudou.
...sem byla já... sem si nevšimla, že ono si to tu nepamatuje nastavení...
Taky mně to dost mrzelo, tak to respektuju, ale přece si nebudu chodit dobrovolně pro facky...
Pro mě je otevřená.Nevím,proč by nebyla.Mě se to líbí, je zkrátka jiná.
A když se někdo strefuje do mě, můžu alespoň zjistit, kde je moje bolavý místo.A bolavý místa je přece dobré očetřit.Když se do mě nikdo "nesterfí" ano nezjistím, že je mám.
V této souvislosti mě napadá..hločičí svět..kamarádky se navštěvují,většinou ty co mají podobný osud, tak nějak si navzájem přikyvují v tom jejich žití.Pak přijde jednou jiná, která žije jinak.A je odmítnuta.Ať si najde svoji smečku.Ty k nám nepatříš.(pozoruju to i u svých dcer,je to děs..co se děje mezi holkama ve třídě..)
A kluci.Když se hraje před barákem fotbal, hrajou většinou všichni..i ti "jiní", chtějí li.
Proto mám ráda mužskej svět.Jakobi se tolik neposuzovali,nehodnotili.
Mořná to souvisí s přírodou..že se samičky předvádějí, která je lepší a chtějí ulovit každá toho nejlepšího samce...ale to jsem asi už trochu ulítla:o)
Hežíši to je děs, ta hrubky (např jakobi!!) Omlouvám se, mě totiž hrubky normálně trochu vaděj.
Sáro, jenže tvoje přirovnání trochu kulhá. V tomhle případě nepřichází jiná k těm stejným a není odmítnuta. Naopak, ty "stejné" přijdou k ní, nabídnou jí kamarádění - a jsou nakopnuty. :o) Právě proto, že jsou v jejích očích "trapně stejný", kdežto ona je "originálně jiná"... :-))
No, víš, já na ten její způsob (či důvod) zdánlivé otevřenosti mám svůj názor. Je to jen maska. Její obrana, způsob, jak nepustit nikoho k sobě. Jak si udržet jen tu jednu, nastavenou tvář. Jak se uchránit čehokoli, co by ji nutilo něco si přiznat, být skutečně tevřená. K druhým i k sobě. Co by ji mohlo zabolet narušením té její vystavěné obrany.
Jsi daleko, daleko otevřenější než ona. O formě to totiž není.
Souhlas s Rulisou. Ona je jedinecny original a ja obycejna zenska. To ji podle me njvic urazilo, ze jsem si dovolila naznacit porozumeni :o)
A proto skryva svoji skutecnou podstatu. Toho se boji. Ze se ztrati v davu. Anonymnich beznych smrtelniku.
Vsak pockejte na to maso, az nas tady vybere :o)))))
:-)))
Sáro, věř, že jsem se rozmýšlela a není mi to příjemné psát, třeba proto, je nás jakoby víc proti někomu, něčemu.
Ať si je každý originální jak chce, ale pokud ti dá facku, ani nevíš proč, tak já už si pro ni prostě nepůjdu...mě už to pak moc originalitou nezavání, spíš něčím jiným.
To není anonym...
Víš,Ruliso, to je přece jedno kdo ke komu přichází,ta situace mi pouze připomněla způsob"holčičího" uvažování obecně,který často pozoruji, protože obecně se mi zdá, že ženy se strašně srovnávají ,že si nedávají navzájem prostor ..a tím se ochuzují o nové vjemy, nové lidi, zážitky..
(Např.po rozvodu je často překážkou-třeba i v pozadí- ve styku všech zúčastněných nějaká žena(první, druhá, milenka:o)), mužovi je to vesměs jedno a je nejradši když je klid(tzn.když se ženské domluví, neboť chlapi se prostě většinou domluví, v nejhorším si dají panáka..a je to..) ..nebo se mýlím?
Ještě k tématu.
Blog je blog a snad není příliš neetické mluvit o konkrétní osobě, aniž je zúčastněna. To mi trochu vadí, ale vnímám to téma už všeobecně. A třeba se A. zúčastní.
Já bych byla ráda,aby se zúčastnila Radko, zajímá mě to "maso" jak Ty píšeš.Protože pro mě to není maso, ale názor jiné osoby, která má jiný způsob uvažování i vyjadřování.
Byla bych prostě moc šťastná, kdyby se lidi dokázali spolu bavit bez předsudků a tak jakoby s rozšířenýma dětskýma očima.
A teď si umím představit jak možná někdo řve smíchy u svého monitoru, neboť je to jistě naivní názor.
Ale já si takové věci vážně představuju .Já si myslím, že všichni jsou ve své podstatě opravdu stejně dobří.
Anino.
Ono jde asi o to, že já prostě nepovažuju za "facku" když někdo řekne svůj názor, ať je to názor jakýkoliv.
To by pak znamenalo, že např. někdo mi řekne..vypadáš dneska fakt hrozně..a já bych to vnímala,že mi ublížil.Mohl to přece říct citlivěji apod.
Ale ten člověk je třeba takhle zvyklý mluvit. Vůbec tím nemyslí nic víc ani míň.A je jen na mě,jak to vezmu.
Mě se v životě šíleně ulevilo, když jsem si uvědomila, že mi doopravdy ale doopravdy NIKDO NIC NIKDY NEUDĚLAL.
Ani rodiče, ani mužský, ani kamarádky,lidi...že moje různé pocity byly jen a jen vztahovačnosta velká přecitlivělost.Čím způsobená, to už je jiná otázka.
Neříkám, že mi nic neublíží.Ale pocítím-li to, tak koumám,proč se mě právě toto dotklo.Protože ten pocit je vždy o mě , ne o tom, že ten druhý je takový nebo makový.
Saro, ja chapu jak to citis a co te tam oslovuje. A vubec mi to neprijde naivni.
Ale ty divadelni sceny co se tady prohnaly pres blogy s hysterickou intenzitou jsou nezapomenutelne :o)
Sáro, nemůžu si pomoct, ale to, jak se přes ten pocit políčku snažíš dostat pokorou, sebezpytováním a charakterností, mi zavání svatým mučednictvím. :-)
Koukej, třeba já neměla pocit, že by mně A. dala nějakou facku. Já jen zazírala, jak je při své inteligenci, s níž píše dost dobrý spoty, bouchací, nevyrovnaná sama se sebou, jak svýma kecama u ní narážím na její obrannou zeď a doslova odpaluju její exploze, jak je ta zeď nabitá elektrikou... Ale sledovala jsem to tak trochu jako elektrikář, když zkoušečkou zjišťuje, kdeže je ten zkrat. Páč ona zas tak originální v těch svých bouchacích jiskřeních a ve zdání otevřenosti postavené na aroganci není. :-)
Ohledala jsem zkoušečkou a naznala, že mi to za snahu opravy spojení nestojí. Takových už jsem pár v žvotě potkala, sice se časem trochu ohladí, až zjistí, že jejich takhle "otevřenej" přístup vůči jiným lidem je pro ně kontraproduktivní, ale ve skutečnosti, v hloubi, se nijak moc nezmění. Spolupráce s nimi je vždycky obtížná, vždycky riskantní. Kdykoli tě potopí, protože ten sklon cokoli pro ně ožehavýho či pro ně nepříjemnýho zakrýt čímkoli zahraným sobě si i pro zdání druhým v nich prostě je, maj ho jako životní kód, podle kterýho jedou. A mně nevyhovuje. Se svou otevřeností jsem u nich vždycky tak akorát za naivního blbce. (Stejně jako jsi a budeš i ty, i když ti do očí třeba náhodou, aby zas něco správně pro sebe zahráli, budou tvrdit, že to tak není.) Tak než se jim otevírat, radši s nimi nechci mít už nic společnýho. Já nejsem mučednice ani náhodou. Radši mrcha.
Nejsou to lidi, do kterých bych byla ochotná investovat svůj čas a energii. Obého mám občas málo i pro ty, co za to stojí daleko víc.
Sáro, tys to cítila jako políček, dokonce jaký sis dle sebe zasloužila.Já jako facku, ono to je dost podobný :) Nevadí mi, že někdo řekne jinej názor, to ne. Je to třeba jako u zubaře, půjdu k tomu,co mě nebude mučit bez injekce a přesto udělá to nepříjemné co musí, a nepůjdu tam, kde mi bude tahat nerv a nedá mi injekci.Nevidím důvod.
Saro, ono snad ani neslo o vlastni pocity. Alespon u me urcite ne. Ja jsem celkem splachovaci. Spise slo o neskutecne vyhroceni situaci do obludnych rozmeru. Kdy se clovek citi byt pricinou neceho hrozneho. Ze spachal zlocin. Jakoze ja jsem pricinou jejiho hrozneho ponizeni.
moje blbe reci. Moje tupost :o) Je to moje vina, ze ten druhy se musi tak hrozne rozcilovat. A jeste nekolik tydnu (mesicu) pak ctu jizlive poznamky na tu tupou osobu co si dovolila neco tak hnusneho :o)) Vetsinou A. rekne ze se skvele bavila a ze to myslela jako vtip. Takze se vsichni zasmejou a jede se dal.
S hysterkou je sileny zivot. Je to divadlo a stres od rana do vecera. Mam v rodine histerickou tetu. Je to uplne to same. Staci malickost, zaminka aby se rozpoutalo peklo. Potrebuje byt v centru pozornosti. Byt hvezdou. Pise se hanlive dopisy na vsechny strany, pomlouva, dela sceny. Veri tem nesmyslum co vyklada. Chce aby ji ostatni tleskali zatimco ona stoji na podiu. Clovek je pohlcen ve svych predstavach jakoby to byla skutecnost.
Jeste poznamka: Ta teta je velice inteligentni a tak jeji vylody maji hlavu a patu. je to sestra z tatinkovi strany. Tam maji vsichni nejake duchovni geny takze jsou fanaticti verici (krome meho otce) a vsichni jsou neuveritelne tvurci lide - umelci. Ale zit se snimi da hrozne tezko. Ja se jim vyhybam na sto honu. Muj tatinek je tak trochu vyjimka. Presto se s nim neda zit. Ted kdyz je nemohouci dedecek tak jiz nedela tak sileny stres. nema k tomu silu :o) Ale delal by kdyby mohl.
Radka 14:44 - ježíš, to je přesný... :-))
Moje matka je taky hysterka. Nejde s ní žít. Tytéž příznaky. Včetně inteligence, dost vysoké na to, aby příznaky hysterie člověku neznalému, cizímu, trvaly dýl prokouknout. Takže na začátku ji každej obdivuje jako zajímavou, inteligentní a tvořivou osobnost a nechápe, jakou měla smůlu, že v životě narážela na samý mizery kolem sebe, kteří ji zradili, opustili... Ale časem prokoukne každej a každej nakonec prchne. Jako ti před ním. :-))
Krome toho jsou hystericke osobnosti neuveritelne pritazlive. Dokazi uplne oblouznit kouzlem sve osobnosti. Pokud chteji. A zatratit do pekel. Pokud chteji. Vsechno je jen soucasti jejich divadelniho predstaveni. Samy jsou studene jako psi cumak. A tak hraji divadlo do posledniho dechu. Do zniceni sebe nebo tech druhych.
Přesně...
Chybí mi tu čísla ke komentářům...tak zkusím odpovědět tak nějak všeobecně.
Když jsem začala žít s R.,v několika situacích reagoval úplně jinak než jsem byla zvyklá.Já žila dost dlouho v pocitech,že je vlastně stejně nevyrovnaný jako ostatní, jako my všichni, byla jsem sim jistá ,že do "lidí vidím",že do něj vidím ..prostě jsem si přemalovávala svůj způsob myšlení na jeho osobu.Dost dlouho to trvalo než jsem si (dle jeho chování, ne řečí) dokázala přiznat, že to má možná doopravdy jinak.Uvědomila jsem si ty své projekce na jiné lidi.
Píšu tu kvůli tomu, Ruliso, že naprosto chápu, že v mých reakcích vidíš snahu o pokoru, charakternost atd..ale ne.Mě se to prostě fakt nedotýká.Řekla bych Ti klidně, kdyby to bylo jinak.Člověk přece ví,když má emoci.
Nemohu si pomoct.
Třeba je A hysterka(úžasný popis Radko:o)), třeba i já ..ale stále se točíme kolem jednoho momentu.
Může nám ve skutečnosti slovem někdo ublížit? Není to prostě jen a jen vztahovačnost a zranění někde v nás, který je tím slovem jen nakupnutý a vypuštěný ven?
Já se jen bráním tomu, že by někdo byl horší než druhý.
Ale možná, kdyby mě tu někdo chtěl rozcupovat na kousky, divila bych se.
Nevím, nikdy jsem to nezažila.
Sáro, co jsem psala ve 14:12 (a nemůžeš tam to číslování nějak vložit? Máš tady přístup k html?), prosím, koukni ještě jednou. Psala jsem tam právě o tom, že pro mě ten důvod není nějakej pocit políčku, ale pocit, že s takovým člověkem nemá cenu ztrácet čas. Jednou, dvakrát ti to může něco dát, třeba to, o čem píšeš ty. Ale jinak - proč to opakovat? :o)
A horší lepší - možná to A. právě pro svou povahu (kde nechybí paličatost a dravost) dotáhne daleko dál než my všechny dohromady, takže z jistýho pohledu bude vlastně - daleko lepší. A přesto s ní nebudu mít zájem komunikovat.
Ono to není o lepší horší. Jen o tom, co jsem napsala.
Mně nevyhovuje.
A jestli to k něčemu je - občas o sobě tvrdím, že jsem sběratelka exotů, a lidi, co mě znaj víc, s tím souhlasí. Polknu hodně odlišností, naopak, zajímají mě a nemám s nimi problém a některý exoti mě i víc než jen "studijně" přitahujou, jsem blíženec, přizpůsobivost sama, tolerance a prostor pro každýho - hesla má.
Ale na některý grify už jsem po opakovaných zkušenostech fakt opatrná.
Sáro, myslím, že nikde není psáno, že někdo nemůže být jiný. Zrovna tak není nikde psáno, že pokud se snažím s někým komunikovat a on mi nerozumí, já pak jemu, že jsem lepší, nebo horší.Pak, když to opakovaně nejde, je lepší komunikovat tam, kde to jde.Proč to lámat přes koleno.Proto, že se mi to psaní líbí, že mi byla Ann něčím sympatická ? Nejde to mě, půjde to jiným :)
taky jsem to zrovna chtela napsat. Anina me predbehla. Urcite jsou lide, s kterymi vyjde skvele. Kteri jsou na jeji vlne. A myslim ze v tehle diskusi nejde o A. Jde o to jak ruzne pristupy mame k necemu kontroverznimu :o)Cemu nerozumime. A to je dobre.
Jo tak nějak...
Že vy to holky dycky umíte říct tak jednoduše krátce... :o)
Ru, ty jdes na to pres sberatele exotu, ze? :o))) To mas na dlouho.
Jo. :-)))
Pro všechny holky:o)
Uvědomuju si,že to bylo první lehoučké setkání s tím jakýmsi sporem.Opravdu jemné.A že asi na tom něco bude..asi jako když se furt doma hádám s manželem a ne a ne si porozumět až toho prostě necháme, neboť není cesty dál.
Ale jsem paličatá v tom,že pořád si stojím na názoru..vyvolává-li něco ve mě emoce, jakékoliv, je to něco, čeho si chci všímat.Abych se pošoupla.
A až se mě vůbec nikdy nic nedotkne..budu spokojená.
(anebo mrtvá :o)).
Hezkou noc a díky za skvělý komentáře.
A taky za to, že mi tak pěkne vlastně uběhla ta nechtěná služba:o)
POSAĎ SE, LÁSKO, VEDLE MNE
Al da Bianco
Posaď se, lásko, vedle mne.
Podej mi ruku a zavři oči ...
Představ si, že tato chvíle je naší poslední …
Pověz mi, co Tě napadá ...
Povídej mi o svém životě ...
Vyprávěj mi o všech svých láskách ...
Rozvesel mě svými radostmi ...
Rozplač mne svými ztrátami ...
Vyzpovídej se mi ze svých hříchů ...
Podej mi své tlukoucí srdce na upracované dlani.
Tvůj dotyk je dotykem Věčnosti.
S Tebou bude naše poslední chvíle nekonečná!
Mé uši dychtí vyslechnout Tvou duši.
Je krásné naslouchat a mlčením Ti dávat najevo svou
absolutní přítomnost.
Al do.Děkuji Ti za krásnou chvíli.
Okomentovat