Chybí mi "správná chvíle"

Ještě stále mi chybí ta správná chvíle, ten okamžik.

Za poslední týdny se mi nahromadilo tolik témat, která jsem si chtěla zaznamenat..
Vynořují se zejména po ránu, také při čtení blogů.
Často pod vlivem počasí.
A často nečekaně.

Jsou to vjemy silné , a protože cítím, že blog je pro mě jakýmsi nutným krokem v pozorování osobní roztříštěnosti , jakýmsi systemem třídění , urovnávání, uklízení , sklízení :o)
a tím i přijetí vzpomínek , euforických i depresivních, dětinských ideálů, dospělých snů, pocitů viny , pocitů nikdy nevyřčených a přesto prožitých ..cítím nutkavou potřebu tyto vjemy zaznamenávat.
Kvůli sobě, především.

Nestane-li se to ale hned v tu chvíli, nemohu si už pak náležitě vyvolat potřebnou emoci a nejde už mi psaní.
A tak vznikají torza mých nadpisů, někdy i s pár slovy..která mě mají opět přivést k pro mě důležitým tématům.
Dle těch nadpisů se dá říct, co se v mém hlavě přibližně honí.Tak např. :

Chybí mi přátelé
"Zbožňovaná"
Rab,Rab,Rab..
Jsem ambiciozní, zdá se..
O mé profesionální profesi
Touha po skandálu

Abych se opravdu dobře cítila po napsání příspěvku, musí k tomu dojít ve stavu, kdy prostě cítím to téma bytosně. Jinak se z toho stane neurčitý sled dat, který pro mě nemá žádný význam.

Všímám si totiž toho, že po napsání příspěvků, se mi určité věci , které mě třeba nějak tíží ,ke kterým mám nějaký třebas i neodpovídající vztah, prostě zracionalizují.
A to je to, co mi dělá dobře.

Neboť v mé hlavě je spousta chaosu a balastu.
A za tím balastem cítím jednu velkou radost.

Ale prohrabat se k ní...