Pojedla jsem ...

knedlo zelo ..v mém případě..kuřo.Vynikající, protože tohle jídlo umím.
Ale to "kuřo" mě vedlo k vzpomínce na R., který mi onehdá řekl, že mám nějakou nemoc, o které prý četl na internetu...a ta se projevuje tím, že člověk stále sleduje co je a není zdravé..

Nu, má pravdu.
Od jisté doby jsem začala pozorovat co jím, tedy od doby, kdy jsem se začala ve svém těle cítit nedobře.Nemyslím tím ovšem tloušťku.
Začala jsem si tedy všímat co jím a taky jak to jím.
A chtěla jsem svou stravu zlepšit, protože názory typu.. potrava je lék ..jsou mi blízké.
Navíc je to asi nejjednodušší preventivní přístup ke svému zdraví.

Zjistila jsem,že dle mé krevní skupiny jsem de facto vegetarián.No a tím to vlastně začalo.
Vegetariánská strava mi vyhovuje, najíst se např. v Countrylife je pro mě rozkoš fyzická i psychická.
Jenže..stravovat se takto, zmanená de facto změnu životního stylu.Přemýšlení o jídle, pomalost a nákupy v prodejnách zdravé výživy nebo alespoň biopotraviny v supermarketech,vlastnit pec na chleba a mlýnek na obilí a nejlépe taky pole nebo farmu.A navíc notnou dávku kulinářské fantazie.

A na to já jsem líná.

Na to abych jedla na co mám chuť jsem evidentně bez "zdravých" instinktů, neboť mě chutná téměř všechno "nezdravé" a navíc to kunzumuji supernezdravě, tzn. ve stoje, v běhu nebo prostě zásadně při jiné činnosti, když ale u jídla sedím, vždycky se v myšlenkách zaobírám něčím jiným než tím jídlem.V podstatě ho do sebe naházím, abych to už měla za sebou..
Ale přesto, při tom házení, když si na to vzpomenu, si tak nějak automaticky vybírám to zdravější, už si prostě neužiju svoje milovaná rajčata a taky to červené maso skoro nejím.I když mi chutná.

Ale k tomu "zdraví"
Takže. V určitých etapách svého života mám občas pocity, že něco je nebo není zdravé. Dost se to střídá a je to pravděpodobně ovlivněno náhodnými informacemi, ke kterým se občas dostanu, reklamou apod..

Svůj osobní názor na stravu totiž nemám, snad jen , že je to podle mě otázka psychologická a vztah k jídlu vyjadřuje de facto vztah sama k sobě.

A tak mám v hlavě takovou jakousi zarážku a všechno co se jídla týče rozděluju právě podle té aktuální situace na to zdravé a nezdravé.
Bohužel to říkám nahlas a dvakrát bohužel to automaticky říkám i dětem.
Takže mi třeba Anička říká..mami, dáš mi chleba s tím a tím.. je to zdravý!

Dost mě to štve, neboť jim do hlav vnáším docela nadbytečný zmatek..no ale tak nějak to právě teď hned neumím změnit.