neděle 24. června 2007
Salinger..
Myslím, že jsem právě teď ovlivněná Salingerem.Myslím tím jeho skvostným psaním.
Protože on prostě píše tak, že je člověku jasný, že má ten VHLED, a že si prostě UVĚDOMUJE lidi a jejich životy.
Je mi to hrozně příjemný, a uvědomuju si zase já, jak jsem to v tom svým mládí nevnímala, že mi to jako nepřipadalo vůbec zajímavý, právě tohle jeho psaní.
A tak se mi právě teď chce napsat o tý svý představě..
Že mě už kolikrát..a taky právě před chvílí.. napadlo, že třeba někdy přijedu za Mirkou...že prostě zazvoním a řeknu ,že jsem Sára, že ona navíc bude vlastně vědět, že jsem to já, takže nebudu muset nic řikat ..a že se budu cejtit stejně, jako když čtu, co píše..
Taky mě to napadlo u Radky, Rulisy a Lišky..ale tam už jsem mnohem víc ostýchavá.
Jenže to nikdy neudělám.
Protože i když jsem si jistá, že ty holky prostě cejtím, že o nich vím, že jim rozumím a chápu je ..tak si vůbec nejsem jistá, jestli to není právě přesně to, co se s tím dá maximálně dělat.
Mě často napadají takovýhle věci. To je pro mě život, dělat to, co mě napadne, prostě moc nepřemejšlet a koukat, co se kde vyvrbí....jen že už to dělám teď vyjímečně. Už mě ten rozum hodně brzdí.
Myslím, že nejhezčí na Salingerovi je, že píše tak OTEVŘENĚ o všech těch křehkých tajemstvích duše.Tak jakoby nezávazně, ale přitom tak, že to člověk úplně cejtí ve svým vlastním těle.
Že to s tím hrdinou doopravdy žije .
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
10 komentářů:
.. kterym se vyznacovalo povidani memu srdci nejblizsi postave alias Seymourovi, jenz prave v knizce o nem a jemu venovane SEYMOUR: UVOD na str. 136 (puvodni vydani Odeonu z konce sedesatych let) pise:
Muzu ti taky napsat povidecku? Zil kdysi davno jeden slavny hudebni kritik, vyznacny znalec Wolfganga Amadea Mozarta. A ten mel malou dcerusku, ktera chodila ve skole do peveckeho krouzku a jednou prisla domu s jeste jednim ditetem, ze ci budou civicit pisnikcy Irvinga Berlina, Harolda Arlena, Jeroma Kerna a podobnych skladatelu, a toho milovnika hudby to strasne rozzlobilo. Proc nemuzou male deti misto takovych skvaru zpivat jednoduche Schubertovi Pisne? A tak zasel za reditelem skoly a udelal kvuli tomu ohromny cambus. Na reditele argumenty te vyznamne osobnosti silne zapusobily a prislibil, ze si zavola na koberec ucitelku hudebni vychovy. Bylo to staricka dama. Velky milovnik hudby odesel z reditelny ve velice dobre nalade, Cestou domu myslel na to, jak skvele argumenty rediteli v jeho kancelari predestrel, a jeho rozjareni stoupalo a stoupalo. Hrud se mu dmula. Zrychlil krok a zacal si piskat jednu nenarocnou melodii. Byla to pisnicka „K-K-K-Katy.“ .. :-))
Ja jsem ostych ztratila pred mnoha lety. A tak udelam to, pro co se rozhodnu. A byla bych rada, kdyby jsi zazvonila u mych dveri. vubec bych se nedivila :o)
Taky mi nedela problem byt otevrena. Rict veci bez obalu. Ale beru ohled na druhe. Kdyz mam pocit ze nejsou tak daleko, aby moji otevrenost prezili :o) A hlavne, kdyz o moji otevrenost vubec nestoji :o) Premyslim nakolik je to pretvarka. A nakolik diplomacie a taktika :o) Takove ty mimikry, nechat byt co me nepali. neresit. netlacit na pilu. Ustoupit. Nechat si nakadit na hlavu. Prijmout. Vetsinou je to lepsi a hlavne rychlejsi cesta vpred nez bezet s hlavou proti zdi.
Radko..však já bych klidně zazvonila..jen nevím, co bych vlastně řekla.Ono není vlastně co říct, zvláště čteme-li své blogy, zbyde jen sympatie, úsměv..
Já vlastně nijak zvlášť teď nekomunikuju..teda krom blogu :o)..to jen že ten Salinger mě tak popích :o)
Pro neznámou(ého)
noprávě, ten nadhled, ten nadhled, že jo?
Ten tak stále miít po ruce..
Setkat se s někým z těch, co Ti jejich myšlenky něco říkají :-)
Myslím, že každý při tom má jiný pocit.
Pro mne bylo vždycky strašně těžké na konci odejít. I když jsem fyzicky odešel, vnitřně tak úplně ne.
Ano,Pařezi. Já vlastně už nikdy neodejdu, když někdo vejde do mýho srdce-živě či virtuálně..
Jsou to ta spojení,kdy při vzpomenutí se usmíváme a těší nás žít,alespoň mě...
Zrovna dnes mám den úsměvu a radosti.I Ty jsi k ní přispěl..a tak díky.
Sáro,
i když žiju s cítěním, jako by mělo být naše setkání v čase "nevyhnutelné", kdyby jsi zazvonila nečekaně u mých dveří, nejspíš by se mi podlomila kolena, nepodlomila-li bych se rovnou celá.
A myslím, že bych nedokázala říct vůbec nic.
Když si to tak představím, nejspíš bych začala něco zoufale nesmyslného překotně bláznivě uvítačně křičet.
Mirko.
Tak si říkám..v té bouřce..že někdy člověk čeká třeba celý život na ten jeden jediný pohled do očí..
Jsem strašně netrpělivá.
Ale na některé chvíle umím čekat..protože i to čekání je rozkoš.
..a teď bych chtěla umět namalovat hrozně hezký úsměv..i když je jasný,že tam je..
Sáro,
včera jsem měla otrávenou náladu a nechtěla přijít sem a číst a reagovat. Protože tady vždycky pocítím velká hnutí a pohnutí. A když tu teď dnes jsem, zase se mi to potvrzuje.
Já je taky cítím, Liško.
Ale ne kvůli sobě.Kvůli té chvilkové blízkosti.
Okomentovat