čtvrtek 8. března 2007
Ale jídlo jsem milovala
Kdysi jsem mívala peněz nazbyt. Tedy na studentku. Protože jsem tančila.
Kdysi jsem mívala kamarádku Sofii.
A s kamarádkou Sofií jsme projídaly mé výdělky v nejlepších pražských restauracích.
Hned ráno jsme si pospaly. Ten den zasvěcený jídlu, jsme vynechaly přednášky.
Vyspaly jsme se dorůžova, dosytosti, do veselí.
A pak se začaly chystat. Sofie byla původem Bulharka a měla v Praze tři tety. Báječné tety se zajímavým šatníkem.A tak jsme měly zdroj.Někdy to byly vskutku bizardní kousky. Někdy jsme vypadaly jako komparsistky z nějakého natáčení. Role by to byla taková ta pouliční..
Ale my jsme si připadaly krásné. Po dopoledni stráveném v kolejní koupelně,s fény, líčidly a "tisíci převleků" jsme taxíkem vyrazily do předem vybrané restaurace.
A nechaly se obsluhovat.
A nechaly se nosit na rukou.
Protože jsme tam byly i několik hodin.
A jedly , pily, hodovaly. Decentně a s láskou.
Málokdo by myslel, že jsme nevyrazily na lov mužů. Náš zjev byl prostě nepřehlédnutelný.
Ale my to nevěděly. Užívaly jsme si svých chuťových smyslů.Pozorovaly se. Navzájem se obdivovaly . Připadaly jsme si přenádherné.
Návrhy konsternovaných mužů..ty veřejné i tajné.. jsme s údivem odmítaly.
Časem se našimi ochránci stali někteří vrchní.Když s překvapením zjistili, že nám jde skutečně o to jídlo. Vzniklo mezi námi tiché společenství..k našemu stolu se už nikdo nemohl přiblížit, aby nás nerušil .
Byly to takové časy.
Jen nedokážu dodnes pochopit, jak se mi do žaludku mohlo vejít takové množství jídla a pití..
..zvláště teď , po tom půstu :o)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
27 komentářů:
A sytost trvala tak krátce...jako každá "naplněná" touha :-)
r: ano. to je hezké zakončení:o)..jenže těch tužeb je ještě pořád tolik.A jak se s nimi vypořádat jinak..než je prožít.Protože když ne, zůstávají ptostě nesplněnými tužbami.
saro, je videt, ze jsi psala v hladu. ve me to taky hlad vyvolalo, uplne si to predstavuju, mnam... adonis me vola k obedu...
Sáro...zbožňuju to. Když lidé umějí smyslně jíst!
A když dokáží vychutnat i rozkoše půstu.
Když nesytí svá těla jen z nutnosti přežití.
Pájo..máš pravdu..psala jsem hladová o "vznešenosti půstu" a najednou se mi vybavily ty žranice:o)..raduji se z těch vzpomínek
Mirka: vzpomínám si, jak tehdy byli někteří pobouřeni mou marnotratností, divili se , že nestřádám a nenakupuji .Já vlastně nikdy nebyla na "hromadění"...Lidé jsou prostě různí, ale já věděla,že Ty mi porozumíš..( s Tvými ústřicemi a tak ..)
SAro, ja ti taky rozumim. Taky jsem chodila s kamaradkou presne stejnym zpusobem hodovat.
Presto jsem skrblik. Nechapu to. Na neco nevydam korunu a jinde se nezinyruju. :o)
Nic mi nerika obleceni. Taky nekupuji sperky a cetky. Nerada spim v predrazenych hotelech (kdyz to platime sami:o))). A vlastne i nerada jim v takovych tech predrazenych restauracich kde kava stoji dve stovky a pingl se tvari ze spolkl svet:o) Tam mam pocit ze delam vola. nevim proc.
Radka.Na začátku píšu...měla jsem peníze..:o).Tehdy.Teď už mnoho let nemám.Ale právě proto,že jsem si mohla vyzkoušet je mít, už mě to nijak zvlášť neobtěžuje.Jen někdy..ano,protože svět je převeliký a barevný a voňavý a já bych docela ráda z něho co nejvíc ochutnala.Myslím, že bez peněz to prostě nejde.Kdybych je ale měla, tedy nějak hodně,už by mě nelákaly ty samé zážitky jako ve 20ti.Myslím ale, že je důležité to prožít.Ten pocit moci,volnosti,požitků,lehkosti bytí.Protože jinak hrozí honění se za vlastním ocasem.Až uhonění:o)
Sara Zajimalo by me, co by jsi delala s penezi kdybys jich mela vic nez potrebujes.
Me napada jenom cestovani. Postaveni domu. Zaplateni vzdelani deckam. A co dal? Co delat dal?
Nevím, lze-li upřímně odpovědět.Protože já zažila pohádkové bohatství,ale takové, které mi bylo k dispozici,leč jsem do jeho získání nic nevložila.Nevím opravdu jaké by to bylo, kdybych sama vydělala kupu peněz.Nevím, jestli bych na nich nelpěla, i když si myslím, že ne.Myslím, že se mi to prostě nemůže stát, protože omamnou chuť peněz jsem sice ochutnala,ale nezasáhlo mě to tolik, abych něco opravdu DĚLALA pro jejich získání.
Ale Tvá otázka byla jiná.
Fakt nevím, Radko.Chtěla bych určitě zažít ty cesty,ve smyslu poznání života a sdílení s lidmi v jiných zemích.Určitě bych byla zvědavá, co se mnou peníze udělají, změním-li se a tak.Určitě bych investovala do dcer,do vzdělání a cest, poznání.. stály-li by o to.Charitou si nejsem jistá.To prostě nevím,umím si ale představit, že bych asi dost rozdávala pro radost. Dělala jsem to tak vždycky.Teď už mě ale straší všechny ty teorie o egu:o),takže bych si přitom uvědomovala, že se pohybuji na hraně arogance:o)..ale jo.Asi bych tak různě pomáhala rodině, známým i neznámým..ale myslím, že ne nějakou cílenou nadací nebo něčím podobným.Nejbližší je mi představa, že bych žila vlastně jako teď, ale s tím úžasným pocitem, že nemusím myslet kolik mám na účtě a kolik jsem v mínusu.A dál prostě nevím.Až to zažiju, určitě se podělím.Peníze jsou strašně silné a myslím, že je skutečně nemožné vědět, jak bych se zachovala.O tom jak jsem se zachovala, když jsem byla "uživatel" můžu klidně napsat. Ale nezdá se mi to nějak extra tvůrčí.Prostě prachy a jejich utrácení ve velkém.Úžasný zážitek.Občas na to vzpomenu..
Saro, dik za odpoved. Netroufnu si dat tuhle otazku na vlastnim blogu. Ale je to vec ktera se me osobne velice dotyka. I to s tim rozdavanim je hrozne komplikovane. Nelze jen tak nekomu neco dat a myslet si ze to zustane bez negativnich nasledku. Dar se muze pochopit jako pravidlo a kdyz neprijde priste muze se otocit proti tobe. Ale to by me tak nevadilo. Horsi je, ze existuje treba 100 potencialnich prijmencu. Mozna vice (pribuzni ci pratele). A ted se musis rozhodnout kteremu neco das. A oni si to reknou mezi sebou. A ti co nedostali si citi odstrceni. A ti co dostali chteji opet. Je to tenky led. Cesta do pekel a rozesrani blizkych lidi.
Ja jsem hrozne sprejny clovek. Nezajimaji me veci. Presto jsem od urcite doby rozdavat prestala. VYsvetlila jsem si to sama sobe ze je to z respektu k tem co by neco dostali jen tak. Abych je neurazila.
Je to fakt tezke. My drzime pevne finance i vuci deckam. Decka dostanou vsechno co potrebuji, ale ne vic. Penize muzou rozezrat cloveka, ale nemusi. Je to tak trochu jako s rozumem :o)
Milá Radko.Myslím, že jsi velice hodný člověk.Podle mě nemáš absolutně žádnou povinnost..morální,společenskou, historickou, vesmírnou :o)) se o kohokoliv starat.Myslím, že můžeme pomoc nabídnout-chceme-li, a to komukoliv,ale respektovala bych, když je odmítnuta.(viz touha "pomoci" matek dcerám a problémy z toho vznikající..).Pomoc určitě nemůže být vynucována..kýmkoliv, ani dětmi například.A když jsme u těch dětí..
Pro mě je snad nejtěžší přijmout představu, že mé děti mají skutečně svůj osud a já pro ně mohu udělat především jediné..nechat je tou cestou jít(ale doopravdy:o))!!) a pořád,úplně pořád je přijímat a milovat.Takové jaké jsou.To se učím a snažím dělat.
Teď to možná bude znít krutě,ale cizí lidi mě skutečně moc nezajímají ve smyslu, že bych se měla starat o jejich život.Je to jako s těmi dětmi, jen jednodušší.Nevím jaké to je, když mám hodně peněz a někdo mě žádá o pomoc. V tomhle bych se asi vážně spolehla na ten instinkt.A Radko..myslíš, že lidi, kteří se hádají kdo kolik od koho dostal a proč jsou "blízcí??!!".Upřímně s příbuznými, kteří vůbec jakkoliv hodnotí můj život bych se asi radši moc nestýkala, ne?
Sáro...já když jsem teď četla Tvé komentáře...
Prožila jsem stejné a cítím to tak stejně, že si říkám:
"Tohle snad ani není možný"
A jsem taky vlastně krajní. Ten vodnář.
Tedy h r a n i č n í ...
Mirko.Ale mám úplně stejný dojem..když čtu Tvůj blog.Je to nějaké nádherné tajemství.Podobnost nejenom pocitů,ale přímo konkrétních situací.Ta blízkost mě těší a moc pomáhá..
Dekuji Ti Saro za odpoved. Mozna nekdy budu schopna popsat co me trapi a proc.
Jeste jeden priklad. Kdyz byli moji starsi kluci mali, tak spoustu veci nemeli. Ja pridelovala jogurt nebo banan po jednom. Spousta veci nebyla mozna, protoze nebyli penize. Jeli jsem na vylet do Vidne a kluci nedostali nic. A oni to akceptovali. A naucili se neco si odeprit a vazit si penez. Ziji skromne a rozumne hospodari.
Kdyz se mi narodil ten treti, tak bylo hrozne tezke mu neco odeprit. Vsechno mohl mit. A ja porad premitala jak to resit. Co mu nedat. A proc. Bala jsem se ze se zalkne prebytkem vseho a nedokaze se pak z niceho tesit. Jak mu rict NE. Aby to nevypadalo ze ho nemam rada, ze mu nechci udelat radost.
Neumim zachazet se spoustou veci. Tam kde by si jiny treba tukal prstem na celo:o)
Zaujalo me proto jak samozrejme pises ze jsi rozhazovala penize hrstmi :o) Me rodice vycitaji ze jsem rozhazovacna! A kamaradky se mi smeji ze jsem drzgresle. Spravny pristup k vydavani penez je asi veda sama o sobe.
Radko.Těžko se mi odpovídá, protože jsem nezažila tu Tvou zkušenost.Ale jediné co mě napadá..neděláš nic špatně, ani s dětmi předtím, ani teď.Je to prostě nová zkušenost, vlastně nové poznání.Děti se tím nijak nekazí, nemyslím, že by ve skutečnosti bylo tak strašně zásadní kolik jim toho koupíš.Důležité se mi zdá, abys to dělala tak nějak..bez výčitek.Prostě to dělala jak cítíš. Takový je teď Tvůj život, taková jsi Ty, tak to prostě je. Moc nechápu takové ty bohaté rodiče, co děti doma dusí, aby si nekoupili ani žvejkačku a považují to za výchovu. To je mi vzdálené. Kdybych byla bohatá, určitě by to cítily i mé děti.Je to pořád dokola. Ale já vím, teorie je teorie.A praxe je někdy nesmírně těžká.
Myslím,že o těch penězích to asi bude samostatný příspěvek. :o)
Saro, to je tezke. mame doma ctyri pocitace :o) A kazdy ma svoje stale pripojeni na internet. Takze nejde o zvykacku. Kluk odmita kapesne protoze ho nezajima. Nechce nic max.novy pocitac(?) A stredni syn se urazil, kdyz v osmnacti nedostal auto protoze prece vsichni ostatni spoluzaci ho dostali.
To je fakt na palicu. neda se to pres blog popsat.
Škoda ,že tady teď právě není ten můj. Musím říct, že co se týče výchovy dětí, radím se s ním.Fakt Ti rozumím.Ale můj názor je jednoznačně..tak to ne.Prostě takovýhle nároky se mi zdají přehnané. Myslím, že to je pro děti fakt medvědí služba.Prostě nějaká dohoda.Když moje děti chtějí něco drahého, naučila jsem se dohodnout..vlastně co za to.Nějaká práce, částečně se podílet a hlavně slušně si o tom promluvit. Někdy mi to nejde.Ale prostě to, že moje dítě chce nový značkový boty ve skutečnosti není můj problém, ale jeho.Tak ať pro to něco udělá.A pak se uvidí.Ale nevím, fakt..
Dobrý překlep...Síra.To někde použiju :o)
Nase decka jsou v pohode :o) Naroky jsou spise polovazne mineny. Ten nejstarsi je jiz uplne samostatny, prividelava si u studia.
Ten stredni zeskromnel. Naucil se s celou situaci zit. Nepotrebuje se jiz predvadet :o)
A ten nejmensi je jeste ve fazi predvadeni. Tam drzim zeleznou ruku a tlacim ho k zemi. Bude mu deset a jeste tomu vsem moc nerozumi. Uci se za pochodu.
Radka. No ta vidíš. Jak to máš všechno hezký :o).
Saro, kdyby jsi stala vedle me, tak te chytnu pod krkem :o)))))
Jdu radeji pracovat, at je ze me uzitek.
Radko.Chápu.:o)Asijsi v tom vycítila ironii, hodnocení,odsouzení či něco takového.Jenže ..já to myslela skutečně upřímně.Vypadá to totiž až dokonale..u vás doma. Ty ale píšeš o problémech, asi jsi s něčím nespokojená.Znám to.Člověk často neví, co mu vlastně vadí..když to navíc zevně vypadá úplně dokonale..
Ahojky, gurmánky a další.
Na životě je úžasný to, že zkušenosti jsou nepřenosné a každý si do svých louží musí šlápnout sám. Stejně tak by si každý měl vydělat své peníze na rozhazování (děti aspoň část) a to rozhazování (tedy to zbytečné, marnotratné kvůli předvádění se) by se ani nekonalo. Na druhé straně vydělávám peníze na to, abych si za ně pořídil nejenom to, co potřebuji, ale také to, co mě potěší a udělá mi radost, i když to "nepotřebuji".
Co člověk může v tomto směru naučit, je najít si priority a podílet se na tom, co je navíc nad "potřebuji" - tedy musím nezbytně mít!
Př. Potřebuji sportovní boty (u Větnamců můžu nějaké koupit za tři stovky), ale já chci adidasky (mám s nimi dobrou zkušenost), a tak za ně vysolím bez výčitek stovek dvanáct, protože si koupím starší model ve slevě. Ale je mi líto za ně dát dva a půl tisíce jenom proto, že jde o nejnovější model. I tak se z nich těším a užívám si je. Ale já už mám období předvádění taky dávno za sebou... A za studií jsem všechny přebytečné peníze (od prváku na vejšce jsem vedle studia pracoval a slušně vydělával) investoval do života a věcí, které jsem k němu nutně potřeboval - lyží, windsurfingu, piva a cestování.
Tak dobrou chuť i příjemné hladovění přeje Al da Bianco
Al do:
Díky za ten praktický mužský pohled.Pročistil mi hlavu:o)
Okomentovat