Nuže jak je to tedy s kupováním hmotných propriet našim milovaným dětem? Co si o tom myslíš Lásko? Měli bychom dětem koupit vše co mají ostatní? Udělat jim radost? Rozveselit je?
Někdo má radost když něco ukradne, jiný zase když to najde. Třetí se raduje když si na to vydělá, čtvrtý když to dostane. Možná je to otázka genů. Kdo ví. Ale rozhodně se domnívám, že pokud se zeptám, jestli mám nebo nemám koupit svým dětem hmotnou (a většinou dle mého názoru zbytnou) věc, znamená to, že ji vlastně ani koupit nechci. Ale nejsem si jist, jestli tím že nekoupím nejsem na své děti "ošklivý".
Rozhodování není těžké, jen si je třeba uvědomit, o co vlastně jde. Otázka je jednoduchá. Udělá mi větší radost, když koupím svému dítěti nové lyže (byť ty staré jsou ještě dobré), nebo mne mnohem více potěší nová lednice, neb ta stará dosluhuje? Pokud bychom se radovali více z lednice, ale koupíme lyže, jedná se o dar skrytě podmíněný. Je zde latentní obava z nelásky svého potomka, na které jsme zřejmě závislými. Pokud by nás uspokojili lyže pro děti, kupme lyže. Byla by-li to lednička, kupme lednici. Láska je jasné vidění. Láska nejsou finance, jimiž si kupujeme pozornost. Láska je nedat žebrajícímu bezdomovci almužnu a láska je dát almužnu meditujícímu mnichovi. Rozhodujme se láskou. Každé naše rozhodnutí je ovlivněno buď láskou nebo strachem. Je jedno co uděláme. Ale udělejme to z lásky. Mohu koupit lyže z lásky a bude to bezvadné. Koupím - li je ale ze strachu (abych měl klid, nebyl konflikt...) je to krok zpět a ten je vždy za dva kroky dopředu. Každé rozhodnutí má tedy své dva konce. Ten první je láska, ten druhý strach. Stačí otevřít oči. Stačí otevřít srdce.
23 komentářů:
No a je to.
RAdka, diky Ti Saro. Je to tak jak pises. Clovek se ma rozhodovat z lasky. Ale zroven je brzdeny vzorci a traumaty z mladi. Kdy jeho "utrpeni" bylo vysvetlovano jedinym zpusobem: delame to pro tebe, z lasky. A to dite zacalo lasku chapat jako neco spatneho, neco co prinasi odpirani a utrpeni. Neco co prinasi bolest.
Ted uz nejsem mala holka, jsem velka. Ale slovo u slova laska mi v hlave blika kontrolka. Koupim samozrejme to co je potreba. Ale taky jsem kupovala detem blbosti, protoze jsem jim chtel ukazat ze jejich prani nasloucham. Ze je slysim. Ze jsou jejich slova pro me stejne dulezita jako kterakoliv jina. I proto jsem mockrat koupla blbosti. Ne ze strachu o jejich lasku, nybrz jako gesto jejich rovnopravnosti. Ze moje laska neni chytrejsi nez ta jejich. A kdyz i sami naznali ze to byla pekna blbost ten darek, tak jsem se na ne nezlobila. Museji na to prijit samy.
Dodnes na to vzpominaji a ti velci ocenuji, ze jsem jim koupila treba SEGU. I kdyz jsem setrila. Uplna blbost:o) Je tezke dat odpoved na otazku co je spravne.
Radko.Ten příspěvek pro mě napsal R. A je v něm navždy odpověď. Když obdarováváš nebo vlastně cokoliv děláš z lásky, té vědomé lásky, tak není nikdy nic špatně. Pro Tebe ani pro děti. Moc se mi ten náhled líbí. Je to vlastně velká úleva:o)
Všimla jsem si toho, že článek jsi nepsala Ty. Že byl psán pro Tebe. Ačkoli působí, jako kdyby jsi ho přepisovala právě Ty.
Napsal ho Robynson. Robynson. Ten Robynson, jak i já ho "znám"?
Mirko !! Ty jedna kouzelnice.Ano. Napsal ho Robynson, jak ho i Ty znáš.
I když..já tušila, že to poznáš..
Radko. Četla jsem ještě jednou Tvou odpověď.Pozorněji.
I já zažila mnohokrát tu lásku.. podmíněnou.(" žiju jenom pro Tebe ,ale koukej mi být za to nadosmrti vděčná!" :o))
Ale já to chápu tak, že mohu dělat opravdu cokoliv pro kohokoliv..nezištně.Takže i kupovat dětem co chtějí, když to tak já cítím.Ale opravdu,opravdu nic neočakávat. Myslím, že někdy je to opravdu těžké,i když se to zdá tak moc lehké..takhle na papíře:o)
Sáro, moc hezký, DÍKY.
Anino. Ale to jsem nepsala já..jen jsem o to požádala:o).
Takže i já díky.
Já R. názory moc potřebuji. Jakoby mi v hlavě otevíral zapomenuté zásuvky.
Ja nerada vdek :o) Ono stejne neni o co stat!
Sáro, neotevírá je jen Tobě.
Já nechtěla jsem být anonyme.
Ale ještě tedy dodám.
Sáro, napadlo mi to spojení už dřív. Vlastně hned. Můžeš tomu věřit i nemusíš. A střídavě jsem pak odpojovala a spojovala.
Dokonce jednou už jsem o tom chtěla i začít psát.
Pro Anonymous.
Já vím.Upřímně si myslím, že R. má ten dar převádět všechny ty úžasné teorie do každodenní praxe. Člověk si např.přečte nějakou úžasně chytrou knížku, úplně cítí,jak mu ta slova zapadnou do duše..
Pak knihu odloží a jde třeba do kuchyně a seřve svoje dítě za nějakou opravdovou malichrenost..asi proto, že je stále ponořený v té fantastické teorii.
A R. prostě dokáže ty věci kloubit. Opravdu je vnášet do praxe.Myslím, že to je vážně jeho dar.
Proto bych si přála, aby psal víc,ale když on moc nechce..
Mirko, drahá:o))
Tentokrát jsi mi nenapadla :o).
A s tím, že jsi to tušila Ti věřím naprosto. Jako i Ty mi věř, že mě taky ,že na to přijdeš právě Ty. Vůbec nevím proč ani při jaké příležitosti. Vím jen ,že o lidech přemýšlíš..tak nějak jinak.
A já se vlastně těšila, až mě někdo dá dohromady s ním.Protože ho prostě zbožňuju a jsem moc pyšná, že tou jeho Láskou jsem právě já.
Snad si to můžu dovolit..takhle se pyšnit, na svým blogu:o).Potřebuju se prostě pyšnit.
Asi jsem měla štěstí. Když jsem něco od rodičů dostala, nikdy jsem neměla pocit, že "musím" být vděčná.Byla jsem jim vděčná sama od sebe, protože jsem věděla, že mají tak málo. Když jsem pak dávala já svým dětem, ani ve snu mě nenapadlo, že bych za to měla očekávat vděk nebo cokoliv jiného. Bylo to moje rozhodnutí to dát nebo pro ně něco udělat.
Napsaný je ten článek moc krásně. díky za něj.
Hančí:
Myslím, že rozumní rodiče nikdy neobdarovávají děti proto, aby jimy byly vděčné.Ale ze zkušenosti se mi zdá..že to tak někdy bývá třeba po letech. Většinou když už jsou rodiče starší a děti dospělé , chtějí žít svůj život a rodiče požadují "návratnost své investice ", především v čase a pozornosti, kterou jim děti mají "povinnost" dávat.
Možná to není běžné, ale já se s tím ( v práci) setkávám strašně často. Se všemi těmi emocemi kolem "dávání" a následného vlastně nechtěně očekávaného vděku.
Myslím, že to, co popisuješ Ty je prostě přirozená láska a vztah s rodiči. Tak mi to připadá "správně", jestli se to vůbec o něčem dá říct.
A Hančí..
Ty vlastně popisuješ ve svém příspěvku přesně to, o čem byl článek..prostě z lásky jsi dávala, a tím pádem..bez jakýchkoliv postranních myšlenek.
Potvrdila jsi ten článek :o)
zajimalo by me proc je rozdil mezi davanim almuzny bezdomovci a meditujicimu mnichovi. Kdyz je oboje z lasky. Nebo se predpokada automaticky ze mnicha budu milovat vic nez bezdomovce?
Radka:
Měl by odpovědět R., ale bohužel teď není k mání.Taky jsem si toho všimla při čtení příspěvku. A myslím, že ten rozdíl je v tom, že ten bezdomovec almužnu vynucuje svým žebráním, kdežto mnich ne.
Je to jen příklad.
Ale samozřejmě, chci -li z lásky obdarovat bezdomovce, klidně to udělám. Je to pořád jen to moje nezištné rozhodnutí.
Saro, ano tak to citim taky. Nesoudit. A delat jen to co chci. nenechat se vmanipulovat do rozhodnuti.
Ten clanek me privedl k zamysleni o ucelu. Nikdy by me nenapadlo uvazovat zpusobem ktery clanecek kritizuje (kupovani lasky). Premyslim, pro jake lidi je urcen. Koho chce privest na spravnou cestu. A zda takovi lide, ktere by mohl oslovit ve smyslu pouceni vubec v blogosfere existuji.
Radko.
Mám dojem, že ten článek vznikl na základě komentářů nás dvou ke článku o jídle:o).Psala jsem, že bych se nejradši poradila s R., protože mi jeho názory prostě vyhovují.A on teda napsal příspěvek do mýho blogu.
Myslím, že smyslem není kohokoliv poučovatnebo uvádět na "správnou cestu". Je to jeho názor na to, jak obdarovávat v rodině děti. Obecně.
A já se s tím názorem ztotožňuju.
Radka:
A ještě..víš já si ale myslím( z toho jak pozoruju lidi, především v práci), že to kupování lásky je vážně běžné.
Např. velmi časté zavalování dětí obrovským množstvím dárků o Vánocích např. od prarodičů, i rodičů.Vůbec to šílenství dárků..na různá výročí.Kolik lidí se tím vlastně trápí.Co koupit a za kolik a aby měli všichni a tak..To je vlastně to kupování lásky.
SAro, zkus udelat pruzkum. Jen tak ze zvedavosti:o) Treba zjistis ze to tak bezne neni. Ale to musi odpovedet R. Mozna mam ruzove bryle na ocich:o) Zkus si prestavit lidi s kteryma zde komunikujes. Kolik z nich si kupuje lasku darky. Chtela jsem jen rict, aby jsi byla opatrna. Ze svet kolem Tebe neni spatny.
Radko.
Ještě nikdy mě nenapadlo, že svět kolem mě je špatný.Nevidím ho tak.
A ten průzkum..mám v práci mnoho času na to mluvit s lidmi.Respektive lidi mají potřebu mluvit se mnou.A hodně často se mi svěřují..z toho dělám ten úsudek.Je to hodně a hodně lidí.Samozřejmě z toho nevyvozuju, že to tak mají všichni.
O tom jak to mají lidé na blozích nevím nic.Asi bych se jich na to ani neptala, protože ve skutečnosti mě to nezajímá.
Prostě to téma vzniklo, tak jsme každý řekl svůj pohled.
Okomentovat