Postní noc a den a noc a půl dne

Dokázala jsem to.Po skoro půl roce jsem zase nejedla.
Celý den mě docela krutě bolela hlava, ale to jsem pro tentokrát skoro masichisticky nechávala být. Věci se totiž trochu posunuly. Celý můj svět se maličko vyšinul..jinam.
Protože nejedení je pro mě zážitek.Zážitek toho, že velmi jemně pociťuju,že ..můžu všechno.
Je to pro mě výpadek ze zaběhaných stereotypů každodenních.Takový lehoučký důkaz, že věci mohou být třeba jinak, je to prostě takové něžné a láskyplné pošťouchnutí..no tak už jdi ,no.
A náhle se trochu otevřou mezírky možností, jak na chvíli vyklouznout.
Ne že by to bez těch mezírek bylo nějak trýznivé.
Ale stejně, ty mezírky září jako pootevřené okno za svítání.
Dnes ráno jsem se vzbudila a byla celá dojatá.Že jsem na světě. A pak šla do práce obklopená řevem ptactva..dokonce i tady u nás už zpívají o sto šest.
Nechci psát výkřiky o tom, že zase budu pravidelně půstovat.
Přestože po tom tolik toužím.
Ale právě pro tu touhu to nechci psát. Chci jen říct, že jsem za ten den a půl strašně vděčná.
Bylo to vážně krásný.