úterý 13. února 2007
Ó la la..dnes
Nikdo mi neodpověděl na mé úžasné komentáře. Nikdo mi nenapsal mail:o). Cítím se vyřazená a zcela bez "přátel". Telefonovat se mi nechce ani psát smsky.Nemám totiž přátele. Nevím přesně, co to je. Ve vzduchu je cítit jaro, taje sníh a já se bojím jarního zhoupnutí nálady.Už teď je to na pováženou.
Ráno se vzbudím . Na hrudi R. triko, se kterým spím. Protáhnu se a zalituju ,že se nemám s kým pomilovat.Můj muž píše román ..kdesi o samotě. Rázem si uvědomím, jak mám blbou náladu. Lehnu si tedy a začnu se tak nějak modlit? ..k mému andělovi nebo někomu nekonkrétnímu ( kdo má velké pravomoce :o)), aby tenhle den byl snesitelný, aby hlavně byli všichni zdraví bla bla bla..jen abych na něco, čeho se bojím, nezapomněla..vzadu v hlavě cítím mraky temnot, ale díky tomuhle přání se nedostávají do nějak významného popředí.
Vstávám a při ranních činnostech se nálada stane racionálně snesitelnou, dokonce otvírám okno a vdechuju čerstvý vzduch.Když vypravím děti, nakrmím psa, oblíknu sebe, tak sednu do auta, neboť už mám jen pár minut na dojezd k naší pípačce, takže těch 3OO m ujíždím s trochu hysterickým pocitem, kde tak asi zaparkuju, a jestli kvůli popojíždění mězi těmi 2 možnostmi, které obvykle mám, se stihne ta pípačka.Při tryskovém sjezdu z našeho kopce, z naší hlavní dopravní tepny, potkávám toho hezkýho kluka, kterýho už pozoruju několik let, pracuje na lanovce a teď zrovna chodí s jednou holkou, manželkou místního barmana..ten se nezdá, je ženatej, všichni ho ( a ji) pomlouvají, ale já se na něj vždycky ..už těch několik let..spiklenecky usměju. Děsne mě baví, že neví, kdo jsem a mám dojem , že tak nějak koumá, jestli se náhodou neznáme.
Neznáme. Jen jsem ho jednou viděla na koupališti ,pozoruju totiž docela dost lidi a pamatuju si obličeje..no a on mi připomněl jednu z mých pololásek z dávné minulosti. Od tý doby ho "znám" .
No a tak jsem to teda stihla.V ordinaci pěkná zima.Ale vymalováno a nová police na knihy, která vypadá jako z nějakého obýváku.Moc se sem nehodí, ale mě baví se na ni dívat, takhle po ránu, protože je stejně nepatřičná jako můj dnešní ranně jarní polodepresivní pocit.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
5 komentářů:
saro, pockej, ty spis s tim r. nebo s jeho trikem? a r. je tvuj muz, nebo ten zatim pise osamely roman????:))
Pajo, s tebou se vždycky zasměju.
Takže R. je muž, se kterým žiju. Nazývám ho často svým mužem, neboť to tak cítím, navíc se chceme vzít,až se nám podaří najít a dopravit na příslušná místa všechny dokumenty a sejdeme se ve stejné náladě:o)...A tenhle muž občas není doma-kvůli práci a také někdy kvůli tomu, že je rád sám, hlavně když má tvůrčí období.
No a teď tvoří román a není právě doma. Tak spím s jeho trikem,tedy dnes v noci jsem spala. Není to pravidlo:o).
Ale je to prostě někdo, s kým chci dožít. Těší mě s ním žít, inspiruje mě, vzhlížím k němu. Baví mě s ním život..i když to rozhodně není procházka růžovou zahradou. Myslím, že ani pro něj:o).Ale když tak čítávám Tvůj blog, myslím, že bys mi dobře rozuměla.
Myslím že život s ním je procházka růžovou zahradou. Možná je tam občas o trochu více zelené než růžové, ale i ty stonky jsou nám ku potřebí, neb nesou tu růžovou krásu. Hle vlevo růžový keř kde tisknu ti levé prso, hle v pravo záhon mrkví, které si hladově měříš svým nenasytným zrakem. Nezakopni o ten krtinec, i ten sem patří, do naši růžové zahrady. Doklepeme to spolu lásko. Je to dobrý trip.
Teda 13. února byl nějaký divný den. taky jsem byl bez nálady a chuti do života, dokonce jsem ráno ani necvičil.
S tím trikem jsem to pochopil narozdil od Paji dobře - ostatně také bývám občas rád sám a v okamžiku, kdy si potřebuji něco sesumírovat v makovici, případně to vyplivnout ven, je (nejen) ženský element vyloženě na zabití. Na druhou stranu bychom bez něj neměli o čem psát...
Procházka růžovou zahradou ... to by byla dlouhodobě nuda, ale když se život bere jako muzikál, tak docela ujde. Ostatně ani ty růže nejsou bez trní a to tisknutí prsu(ů) v růžovém sadě na Petříně nebylo k zahození, ale něco k jídlu je prostě něco k jídlu a láska prý prochází aspoň kouskem trávicí soustavy,
dobrý den Al da Bianco
Al da.Díky za návrat do reality. Docela balzám, takhle kvečeru:o)
Okomentovat