Dnes jsem pustila svá slova do éteru.Odhodlala jsem se vstoupit do země blogerů, ve které se posledních několik týdnů pohybuji.
Zatoužila jsem po přátelství.Také po slovech lidí, kteří mě oslovují, těší, kteří se nevědomky účastní na mé každodenní náladě.
A ptala se sama sebe, zda něco trochu neztrácím.
A pak jsem si vzpomněla,že ať udělám v životě cokoliv,vždy to může být pro mě přínosem.
A úlevně se usmála.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
7 komentářů:
zajimave psani. To jsi skutecne teprve dnes zverejnila? A je to co pises skutecnost nebo jen sen?
To holotropni dychani je zajimava vec. Pokud to spravne chapu je to rychle dychani (vic nadechnuti nez vydechnuti). Krev se vic okyslicuje a dochazi ke zmene homeostazy krve. Vlastne je tam vic nejakych jontu, myslim vapniku. Vysvetloval mi to lekar, kdyz tyhle stavy u me nastaly spontanne po navratu z And z JIzni Ameriky. Tam jsem se pohybovala temer dva mesice ve velkych vyskach a moje krev zhoustla. Kdyz jsem prisla zpet, tak jsem pri lehkem zadychani okamzite upadla do kreci. ZAcaly mi brnet ruky a nohy, ztuhly usta a cela jsem se zkroutila . Lekar mi nakonec doporucil dychat do plastikoveho sacku. Kdyz jsem citila ze to na me prichazi vytahla jsem sacek a dychala do nej a citila ulevu. jednoduse se mi snizil obsah kysliku v krvi.
Pisu to proto, ze jsem v nekterych vecech dost racionalni. A nekdy mozna i neduveriva k "zazracnym metodam". Mam strach ze me vymyji mozek a zbavi zdraveho rozumu. I kdyz je samozrejme prijemne odevzdat se do neci pece. Dej si na sebe pozor!
Sáro, jsem moc ráda, že jsi se k tomu vstupu odhodlala.
Těším se moc na všechny další společné dny.
Jsi krasna a mas nadherne deti.
Ano Radko.Až dneska jsem svůj blog zveřejnila,i když původně jsem si chtěla psát jen tak pro sebe.Co píšu je moje skutečnost.
Myslím,že holotropní dýchání je úžasný,léčivý proces,ale já to vnímám i trochu jako otázku jakési víry.
Před pár lety bych rozhodně na něco takového nešla, zajímalo mě to..teoreticky,ale měla jsem velký strach,nedůvěru.Prostě se to ke mě opět dostalo..nejspíš proto,že poslední roky se více snažím soustředit na to,co ke mě přichází bez mé vůle, co se děje.Pozoruju to.Opatrně zkouším poslouchat ten vnitřní proces, a tak jsem se dostala i na to dýchání.
Co jsem prožila bylo pro mě velmi pozitivní,ale je mnoho lidí a názorů zcela opačných.
Velmi se mi líbí jak jsi racionální.Když jsem četla Tvůj blog,oceňovala jsem právě Tvou schopnost prožívat svět "i jinak" ,ale být stále těma nohama na zemi.Zdá se mi to důležité a někdy bych si potřebovala Tvé nohy vypůjčit:o).
15. leden 2007 21:31
No,to je tedy překvapení! Jak víš, Radko, že mám děti?:o))
Tedy mám a samozřejmě si myslím, že jsou úžasné,ale nechápu to.
Je to tady vůbec nějaké začarované, ta jména a tak..
A za pochvalu děkuju..to vždycky potěší.
16. leden 2007 20:05
Mirko,
Od té doby co čtu Tvůj blog,jsi takovým emotivním a retrospektivním bodem mých dní.
Máš takový dar.Ale to Ty víš.
Děkuju Ti za to, že ve mě vyvoláváš ta cinknutí.
Pro Mirku:
P.S. nevím, zda jsem použila správně slovo retrospektivně, už od dětství mám takový zlozvyk používat cizí slova tak, jak je "slyším", což se ale často neshoduje s jejich pravým významem.
Jen si pamatuji, že mužům se to zdálo roztomilé...kdysi.
Nu ale koukla jsem se do "co je co" a je to správně, tentokrát jsem slyšela dobře.
Krásný večer, Mirko.
Okomentovat