z těch blogů.Už mi z toho přemýšlení hrabe. Skutečně je to soukromá psychoterapie,jak psala jedna blogerka. Myšlenky, vzpomínky a představy se jen hrnou. Mám dojem, že si musím dát pauzu, ale moc to nejde. Objevuji nové a nové, zajímavé, je toho moc.Hltám to teď pořád.
Někteří lidé mě doslova uchvacují .Hlavně Ti,kteří se nebojí být sami sebou..alespoň takhle virtuálně. Je to téma, se kterým se ve svým životě potýkám, a tak doslova polykám slova ostatních.Inspiruji se jimi.
A jsem šťastná,když vidím, jak moc je těch "bláznů", v pojetí dnešní doby. Myslím tím lidi, kteří žijí nejen podle předepsaných škatulek.
A stejně..vím, že ve skutečnosti na mě ta má práce s lehkým a jemným úsměvem čeká. Stojí za rohem a rozpačitě si shrnuje sukni. Je to ještě malá holka. Ale alespoň už vylezla ze svýho pokoje a vyšla za dveří.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
8 komentářů:
Tak jsem (jako jeden z mála blogů) na tom Tvém prošel všechny články i příspěvky. Moc se mi líbí kontrast, který tu vytváří Radčiny příspěvky.
Blog - či spíše články na blogu - jsou přesně tím, co z nich autor udělá. Blog většinou zanikne, když člověk něco vyřeší - lhostejno zda dobře či špatně. Ono to chce odvahu vrátit se, a ne každý ji má. Člověku se toho v hlavě spousta vybaví, když čte cizí blogy. Ale jako psychoterapie to má jen zanedbatelný užitek. Většinou se lidé jen díky "podobným" příběhům utvrdí v mylném předpokladu, že totéž prožívají v některé části svého života všichni.
Takze Kontrast ghoste :o)) Ale jo. jsme nebe a dudy se Sarou. Mozna proto me tak fascinuje. Vzdycky jsem mela pritelkyne jako Sara. Zeny v celem rozsahu jeich zenskosti ale zaroven omezene ve svoji zenskosti. Jedna z nich se stala jeptiskou, druha nebyla schopna souloze s muzem a treti sveho muze nenavidi. Sice s nim spi, ale predstira orgasmus a ceka az konecne dostane mrtvici. Taky mam mlade pritelkyne - zeny kazdym coulem. Jedna ma pritele, ale hleda nekoho bohatsiho. druha miluje Itala, ktery jiz ted vypada na to ze ji bude tyrat. A kazda z mojich milovanych pritelkyn poznamena namoji adresu. Ty se mas :o) Ony mi davaji hrozne moc, tu hlubokou dimenzi zenskosti. A ja jim poskytuji oporu a zdravy rozum :o) Je zvlastni, ze ani jedna neni schopna myslet racionalne. I ta tzv. racionalni je neurotik a povercivec.
Saro, prosim neuraz se. ja vim ze jsi velice inteligentni zena. Lekarka. nechci te fakt timto prispevkem nijak uracit. Ale to silene iracionalno a povercivost taky citim. A ptam se sama sebe. Co mi to vlastne chybi?
Milá Radko.Vůbec by mě nenapadlo se na Tebe zlobit.Myslím,že každý člověk nějak uvažuje a nemůže to vůlí nijak změnit.Taky myslím, že neexistuje horší a lepší uvažování.Určitě existují kontrasty a možná i my dvě jsme určitým kontrastem.Na druhou stranu..blog je blog..a překvapivě znám monoho lidí(kteří ovšem nevědí,že mám blog:o)),kteří mě považují za velmi racionální, neboť se leta sama starám o dvě děti, což samo o sobě je donucení k racionalitě:o).Něco jiného je zevní projev a něco jiného nitro..alespoň u mě.Mé nitro je jistojistě iracionální.Takže máš vlastně pravdu.Já bych jen..na rozdíl od Tvých přítelkyň.. neřekla..jé ,Ty se máš.Každý "se má".A každý názor je prostě obohacením, protože vede k zamyšlení. Takže Ti vážně moc děkuji za Tvé názory.
Pro ghosta.
Děkuji za příspěvek a souhlasím..viz komentář pro Radku.A velmi děkuji za větu
"Většinou se lidé jen díky "podobným" příběhům utvrdí v mylném předpokladu, že totéž prožívají v některé části svého života všichni. " To mě tedy nikdy nenapadlo.
Ahoj Sáro BezBázněAHany,
na fotce ti to moc sluší (ve skutečnosti ovšem taky) a docela jsi mě překvapila, že ses rozhodla svoje vzpomínky a touhy a pocity atd. atd. hodit na virtuální papír a dokonce je vytáhnout ze šuplíku. Možná z nich časem vznikne kniha, možná ne. Mohla by to být jedna z tvých možných budoucností...
Al da Bianco
Pro Al da Bianco:
Díky za milá slova,taky se tak vidím..dřevěný dům na útesu s bouřícím oceánem pod okny, místnost s velkými okny a vlajícími záclonami..a já tam sedím za svým milovaným psacím stolem a za všech okolností píšu ten svůj Román..obrostlá již však mechem a pavučinami:o))
radka: zdálo by se, že Tvé přítelkyně jsou "divné". Ale když to porovnám s těmi, které znám já - každá je jinak "divná". Ale pravda - karty vyloží na stůl jen před někým. Kdesi jsem citoval Thoreau-a: "Většina z nás žije životem tichého zoufalství".
Myslím, že nenapíšu nic nového, pokud zmíním, že vyšší intelekt s sebou nese vyšší riziko neurotických problémů, zatímco prosťáčci takovými problémy netrpí. Jednoduchá žena je jako rovná dálnice - je nenáročná na (mužovo) soustředění. Chytré ženské (a proto je mám tak strašně rád) jsou jako nekonečné velice důmyslné bludiště - za každým rohem (muže) něco překvapí. Míval jsem kdysi jednoduchou přítelkyni. Byl jsem pro ni moc složitý, tak si našla stejně jednoduchého chlapa - toho těšilo vyřezávat z překližky lupenkovou pilkou různé ohavné poličky a věšáčky - a byla v bytě, který se postupně zaplňoval takovými a podobnými ohavnostmi, neskonale šťastná, a po večerech sedávali u televizoru a hrozně se nasmáli u televizních kabaretů, a jak se jim podařilo někomu "vrazit" na noc její děti z prvního manželství, vyrazili si se známými někam zatancovat a úžasně si to užili.
Ghost:
Já opravdu nevím,jak jsem na tom já..jakobych půl života prostě neřešila nic.Vše se dělo zcela přirozeně a bez přemýšlení.Bez problémů. Tedy možná jsem byla úplně jednoduchá.Taková zlatá léta.
Teď mi začala ta druhá půlka, kdy už mi ledacos došlo a dochází a už prostě musím konečně nést zodpovědnost za svůj život.Tím se vše stává mnohem složitější,těžší.Také ale hlubší. Rozhodně se cítím více nejistá,citlivá,snad neurotická.
Ale nikdy bych ty doby už nevyměnila.Tohle je prostě lepší. Už žiju pro obsah a ne pro formu.
Takže nevím,jestli se to nějak týká inteligence. Tu bych snad měla mít pořád stejnou..
I když pravda. S věkem neuronů ubývá..
Okomentovat