Další dopoledne v práci. Z větší části strávené čtením blogů.Nu,takovou mám práci.
Myslím si, že obdobím ponoření se do tohoto zvláštního světa ,si projde téměř každý, kdo se do něj podívá.
Konfrontace.Objevování.Seznamování.Inspirace.Hlídání svých pozic.Pochybnosti.Deprese.Návraty.A také změny.
Sledujeme filmy,čteme knihy. Také v nás vyvolávají podobné pocity. Ale postavy,se kterými se potkáme , jsou pro nás nereálné.Nesrovnáváme se s nimi.
Postavy v blozích někdy mohou žít ve vedlejším vchodě.Nebo na Severním polu.Ale existují, dýchají,žijí.Žijí v naší době.Naše životy.
A vyvolávají v nás nesčetné otázky.
Připadám si jako na střední škole po příchodu do nové třídy.Přijmou mě? Jaká jsem? A záleží na tom? Dělám co můžu.
Ale už nejsem na střední škole.Jsem odvážnější.
Barevnost světa ,který se přede mnou rozprostřel mě uchvacuje.
V mém malém městečku, kde žije asi 900 stálých obyvatel ,a kde jsem poslední dva roky cítila jakési osamění,se pro mě rozsvítilo.
Zdá se mi, že ..mládnu?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
6 komentářů:
Ahoj, citim tvoje volani o pomoc. Nevim jak pomoct nevim jak poradit. me bylo v zivote mockrat pomozeno a na tyto lidi nikdy nezapomenu. Ale oni me jen nakopli a ukazali smer.Vlastnim prikladem, vlastnim bojem o preziti a vlastnim usilim. Pozorovala jsem je.
Ten motor v sobe, to perpetum mobile co nas rozjizdi startujeme JENOM sami. Nejlepe pohybem. najit kamaradku k sobe a jit cvicit, behat a hlavne se fyzicky unavit. Je dobre vzit partnera. A spat s muzem, at se nechce nebo nechce. Delat pri kazde prilezitosti. Je treba delat veci ktere prospivaji telu, neptat se proc a jak, jednoduse to delat. pak bude prospivat i duse. Alespon ja mam takovou zkusenost. Rikas ze delas rehabilitace, tak to vis jak je dulezite se hybat a delat si prijemne veci.
TAk jsem se jeste jednou vratila :o) Me nejvic pomohly kamaradky. Muj manzel me ma rad, ale to co potrebuju po emocionalni strance mi dat nedokaze. Vlastne mam pocit, ze chlapi obecne mi to nikdy nedokazali dat. To hluboke sdileni a hluboky cit. Vic jsem si rozumela s pritelkynemi. Milovala deti. Chlap je pro me neco jako partner a pruvodce zivotem. Kazdy bezime svoji trat stejnym smerem. obcas se sejdem a obcas rozdelime. Ale ja necekam od nej nejakou hlubokou emocionalitu a sdileni. Spise nakopnuti, kdyz mi prilis hrabe a nevim jak dal. To mi vynada ze delam blbosti, pak mi vynada ze se povaluju a nakonec mi vynada ze se malo staram o rodinu. A ja jsem rada, ze je zde nekdo kdo me drzi hezky u zeme. A kdo ma prehled :o)))
VYhovuje mi to tak. Nic neni idealni a vsechno ma svoje lepsi i horsi stranky.
Milá Radko.
Děkuji Ti za Tvá slova.Tvůj přístup k životu je jiný než ten můj,ale to není důležité.Důležité je Tvá snaha mi pomoci a to je opravdu krásné.Děkuji Ti za to a přeju,aby ses stále cítila ve svém životě tak jako doposud.
Těším se na další střípky Tvých dní.Jsou velmi dynamické:o)).
Hezký večer.
Ja dekuji tobe. Je to uzasne nahlednout do pokoje nekomu tak fascinujicimu jak jsi ty. Je to pro me velice podnetne a poucne. Jsi moc zajimava.
A nezlob se na me ze ti tolik pisu, moc jsem se v zivote natrapila. Hlavne se svojimi strachy a uzkostmi. Dokonce jsem se bala i ridit auto. Bala jsem se spousty veci. Lecila se na vysoky tlak zpusobeny uzkosti. Vyhrabala jsem se z toho zejme diky lidem ktere jsem v zivote potkala a poznala. A diky nekonecnym rozhovorum s nimi. Neco jako laicka psychoterapie. Pomohly jsme si vzajemne.
Drahá Radko,
jak bych se mohla zlobit, že mi sem píšeš?Mám z toho přeci radost !
Každý člověk je jiný, každý je individualitou. Ale mě přesto velmi zajímá,jak ses právě Ty vypořádala se svými strachy,jaké byly ty Tvé cesty.
Tvůj poslední článek ve Tvém blogu byl o Tvé nespokojenosti s tím jaká jsi. Jak Ti rozumím. Znám to velmi dobře..tu stálou nespokojenost.
Ale říkám si, že právě ta nespokojenost člověka vybízí k tomu, aby přemýšlel o sobě, aby šel dál..i když je to někdy utrpení.
"Spokojení " lidé nemají potřebu se vyvíjet, jenom ukazují světu,jak hezky si to všechno v životě zařídili.Přeju jim jejich spokojenost.
Ale cestu kupředu vidím spíše v nespokojenosti..
Sáro…nezdá se Ti to. Mládneš. Stejně jako já. Ty „husí kůže“ nám hladí vrásky!
Okomentovat